zpola snědený, právě tak, jak tomu bývalo, dokud nebyl ještě Ugh-lomi mužem a Eudena ženou.
Ugh-lomi usedl k jídlu, Eudena vedle něho jako muž, a ostatek kmene pozoroval je z bezpečného úkrytu. A za chvíli přiblížila se bázlivě jedna ze starších dívek, nesouc malou Si na rukou; Eudena zavolala je jménem a nabídla jim jídlo. Starší děvče se však bálo, nechtělo jíti, ačkoli Si usilovala dostati se k Eudeně.
Později, když se Ugh-lomi najedl, usedl podřimuje, a konečně usnul, vyšli všichni z úkrytů a přiblížili se. A když Ugh-lomi procitl, zdálo se — mimo to, že mužů nebylo viděti — jako by nikdy nebyl opustil kmene.
Nu a stala se podivná, ale pravdivá věc: že po celý svůj boj Ugh-lomi zapomněl, že je chromým a nebyl chromým, a když si odpočinul, hle! byl chromým mužem; a zůstal chromým člověkem až do konce svých dnů.
Kočičí kůže, druhý rudovlasý muž a Wau-Hau, který otesával pazourky právě tak dovedně, jako jeho otec, uprchli před tváří Ugh-lomiovou a nikdo nevěděl, kde se skrývají. Avšak za dva dny přišli a utábořili se velký kus cesty od pahorku mezi kaštany a kapradím. Ugh-lomiho přešla zlost, chtěl jim vyjíti vstříc, neučinil však toho.
Onoho dne také nalezli stařenu v kapradí, kde se s ní Ugh-lomi srazil, když stíhal Wau-Haua. Byla mrtva a šerednější, než kdy před tím, ale celá. Šakalové a supi ji okusili a nechali ji; — byla odjakživa podivuhodnou ženou.
Příštího dne přišli oni tři muži opět a utábořili se blíže; Wau-hau ukazoval dva králíky a rudovlasý doupnáka. Ugh-lomi stál před ženami a vysmíval se jim.
Dalšího dne usedli ještě blíže — bez kamení a bez hole, s týmiž dary a Kočičí kůže měl pstruha. Zřídka tehdy lidé lovili ryby, avšak Kočičí kůže stával po celé hodiny tiše ve vodě a chytal je rukou.
