Ugh-lomi zapomněl, že má zraněnou nohu. Postavil se pevně na obě. Cosi na něj káplo. Pohlédl dolů a spatřil, jak se vyřinula malá kapka krve po kraji hojící se rány. Otřel si tam ruku, aby mohl lépe držeti kyj a upřel svůj zrak na Sisse.
„Wau!“ zvolal, povyskočil a Siss, dosud sehnut a bdělý, mrštil svým oštěpem velmi rychle a nebezpečně. Roztrhl Ugh-lomiovi rámě, zvednuté na obranu, a kyj dopadl směrem, jehož Siss ani v nejmenším neočekával. Padl, jako vůl klesá pod palicí, k Ugh-lomiovým nohám.
Boovi zdálo se to svrchovaně podivuhodné. Těšil se myšlenkou, že má vysoké rákosí po obou stranách a nedobytnou hradbu, Sisse, mezi sebou a jakýmkoliv nebezpečím. Jedlík plžů byl těsně za ním a z té strany nebylo nebezpečí. Byl uchystán ukázati se v pozadí a vyslati Sisse na smrt nebo vítězství. To bylo jeho místo — místo druhořadého muže.
Viděl, že hrot oštěpu, jejž nesl Siss, zmizel, zaslechl dutý úder, široká záda klesla ku předu, a spatřil Ugh-lomiho tváří v tvář nad svým padlým vůdcem. Boovi bylo, jako by mu srdce skleslo na dno studně. Měl v jedné ruce přitesaný kámen a v druhé jasanový oštěp. Nepřežil však své okamžité rozpaky, čeho užíti dříve.
Jedlík plžů byl obratnější a mimo to nepadl ku předu jako Siss, nýbrž klesl na kolena a kyčle, maje kůži na hlavě sedřenu ozubeným kyjem. Jedlík plžů mrštil oštěpem v před rychle a přímo a zasáhl Ugh-lomiho do svalu na rameni a pak tloukl jej prudce mlatem, který držel v ruce, a křičel při tom. Nový kyj zasvištěl bezvýsledně sítím. Eudena viděla, že Ugh-lomi potácí se zpět z úzké cesty na volný prostor, klopýtá přes Sisse a konec jasanového kopí ční mu z ramene.
A tu dostalo se Jedlíku plžů, jemuž Eudena tak přezděla, od ní poslední křivdy, když se jeho rozradostněná tvář vynořila z rákosí za oštěpem. Zamávala totiž
