líce. Zapotácela se a spatrila Eudenu planoucích očí a lící mezi sebou a malou Si. Vzkřikla úžasem a hrůzou a malá Si, nechápajíc, co se děje, pustila se k zevlujícímu kmeni. Tento se zcela přiblížil, neboť pohled na Eudenu zapudil jejich ochabující strach před lvem.
Rázem odvrátila se Eudena od schoulené stařeny a dohonila Si.
„Si!“ volala, „Si!“
Chytila dítě do rukou, když se zastavilo, přitiskla její rozdrásanou tvářinku ke své a obrátila se, aby doběhla k doupěti starého lva.
Stařena stála po pás v sítí, vřískala šeredné nadávky a řvala vzteky, neodvážila se však ji brániti. U záhybu cesty se Eudena ohlédla a viděla, že mužové na se volají a Siss blíží se poklusem po lví stopě.
Eudena běžela přímo úzkou stezkou rákosím k stinnému místu, kde Ugh-lomiseděl, právě probuzen křikem a mnul si oči. Přiběhla němu, žena, s malou Si na rukou. Srdce bušilo jí v hrdle.
„Ugh-lomi!“ volala, „Ugh-lomi, kmen přichází!“
Ugh-lomi seděl, zíraje na ni a Si v tupém úžasu. Ukázala, držíc Si jednou rukou. Hledala ve své nepatrné zásobě výrazu slova na vysvětlení. Bylo slyšeti, jak muži volají. Patrně se venku zastavili. Postavila Si na zem, uchopila nový kyj se lvími zuby, vtiskla jej Ugh-lomimu do ruky, odskočila na tři kroky a zvedla první sekeru.
„Ah!“ pravil Ugh-lomi, mávaje novým kyjem; pochopil náhle, oč jde, a převrátiv se pracně se zdvíhal.
Stál, avšak ztěžka. Opíral se jednou rukou o strom a právě dotkl se opatrně země prstem své poraněné nohy. Pohlédl na své hojící se stehno; a náhle počalo sítí šeptati, ustalo, zašeptalo znova a objevil se Siss, jdoucí opatrně po stopě nakláněje se, a drže v ruce přiostřený jasanový oštěp. Ztrnul a jeho zrak setkal se s Ugh-lomiovým.
