k nim rychle obrátila a spatřila je. Na okamžik stála ona i děti beze hnutí, načež s hněvivým řevem se vrhla na ně a všichni tři zmizeli za vrškem pahorku.
Za chvilku objevily se děti opět mezi kapradím za strání. Malá Si běžela první, poněvadž byla čiperná, druhé děcko utíkalo s pískotem a stařena těsně za ním. A přes pahorek přicházel Siss, drže hnát v ruce, Bo a Kočičí Kůže opatrně za ním, každý s kusem jídla a smáli se nahlas a křičeli, když viděli, jak se babice zlobí. Pištící dítě bylo polapeno, stařena pustila se do vyplácení a dítě do řvaní; bylo to pro ně velmi pěkné odpolední vyražení. Malá Si běžela kousek dále a stanula konečně, jsouc na vahách mezi strachem a zvědavostí.
A z nenadání přiběhla matka dítěte, s vlajícími vlasy supajíc, s kamenem v ruce, a stařena obrátila se jako divoká kočka. Byla s každou ženu, jsouc velitelkou strážkyň ohně, ač byla již tak stará; ale než mohla něco učiniti, zahoukl na ni Siss a povyk se zvětšil. Objevily se jiné huňaté hlavy. Zdálo se, že celý kmen je doma a hoduje. Avšak stařena neodvažovala vylíti si vztek na dítěti, jehož Siss se ujímal.
Každý povykoval a lál — i malá Si. Náhle pustila stařena dítě, jež byla chytila, a utíkala rychle k Si, která neměla přátel; Si postřehla nebezpečí, když jí sedělo již na šíji, pustila se střemhlav se slabým výkřikem hrůzy, nehledíc na to, kam běží, přímo ke lvímu doupěti. Odbočila kvapně do síti, když seznala, kam spěje.
Ale stařena byla podivuhodná žena — stejně čilá jako zlovolná; chytila Si za vlající vlasy na třicet kroků od Eudeny. Celý kmen sbíhal s pahorku, křičel, smál se, hotov se baviti.
Cosi pohnulo se v Eudeně; cosi, čeho posud nikdy nepocítila; myslíc toliko na malou Si a zapomínajíc na své obavy, vyskočila z křoví a rychle vyběhla. Babice ji neviděla, poněvadž s celou duší bila rukou malou Si do tváře. Náhle cosi tvrdého a těžkého ji udeřilo do
