Když povstala, ležel na zemi jen jasanový oštěp a maso zmizelo. Vrátila se, aby se postila s Ugh-lomim po celou noc. Ugh-lomi se na ni hněval, že mu nepřinesla potravy. Ona však mu neřekla ničeho o tom, co byla spatřila.
Dva dny minuly a byli by málem umřeli hlady, když tu kmen zabil koně. Opakoval se týž obřad a kýta zůstala trčeti na jasanovém kopí. Tentokrát však Eudena neváhala.
Slovy a posunky snažila se vše vyložiti Ugh-lomimu, on však snědl větší část jídla, než pochopil. A když její myšlenky přešly k němu, rozveselil se jídlem.
„Já jsem Uya; já jsem Lev. Jsem Velký Jeskynní Medvěd, já, kterýž jsem býval Ugh-lomim. Jsem Wau, lstivý. Je dobře, že mne nakrmí, neboť je co nejdříve všechny pobiji.“
Eudena se rozradovala a smála se s ním; a pak snědla spokojeně, co zanechal z koňského masa. Po té stalo se, že měl sen a příštího dne požádal Eudenu, aby mu přinesla lví zuby a drápy — kolik jen jich shledá — a utnula mu olšový kyj. I zasadil zuby a drápy velmi chytře do dřeva, takže hroty čněly ven. Trvalo mu to velmi dlouho, otupil dva zuby, když do nich tloukl, rozzlobil se nesmírně a odhodil vše; později se však doplazil na místo, kam zbraň odhodil, a dohotovil ji — nový druh kyje s řadou zubů. Onoho dne bylo dosti masa pro oba, žertva to kmene pro lva.
Uplynulo několik dní, více než má ruka prstů, více než kdokoli dovedl spočítat! — potom, kdy Ugh-lomi zhotovil kyj, když Eudena, zatím co spal, ležela v houští pozorujíc ležení. Po tři dny neměli již potravy. Stařena přicházela a konala obřady dle svého způsobu. Zatím, co se klaněla, přeběhla přes pahorek Si, malá Edenina přítelkyně, a jiné dítě děvčete, kterou Siss nejprve miloval, stanuly a pozorovaly její scvrklý zjev a při tom se jí posmívaly. Eudenu to bavilo, avšak znenadání stařena se
