„Uf?“ řekl jeskynní medvěd, Ugh-lomi se znovu obrátil a spatřil, jak jeho malé oči pokukují z pod křídového balvanu.
Eudena, choulíc se na konci výstupku, počala vřískati jako lapený králík.
Při tom zachvátil Ugh-lomiho jakýsi druh šílenství. S mocným výkřikem uchopil sekeru a běžel k Andůovi. Nestvůra zahučela překvapením. V okamžiku vyšplhal se Ugh-lomi ke křoví na pravo pod medvědem, v druhém okamžiku zavěsil se mu na záda, na polo pohřben v kožešině, a jednou rukou se zatnul do srsti pod jeho čelistí. Medvěd byl příliš ohromen tímto fantastickým útokem a vzmohl se toliko na netečný odpor. A tu sekera, první všech seker, dopadla mu na lebku.
Medvědova hlava zakývala se se strany na stranu, zvíře počalo splašeně a podrážděně bručeti. Sekera se zahryzla asi na palec od levého oka a horká krev oslepila tuto stranu. Při tom zařvala šelma překvapením a vztekem, a její chrup zaskřípěl na šest palců od Ugh-lomiho tváře. Po té sekera, pevně sevřena, dopadla ztěžka na koutek čelisti.
Nejbližší rána oslepila pravou stranu a vyvolala řev, tentokráte způsobený bolestí. Eudena viděla, jak se nestvůra šine a sklouzá po všech čtyřech a náhle nemotorně odskakuje, jakoby s okraje skály. Pak zmizelo vše, ořeší praskalo, bolestný řev a směs výkřiků a bručení ozýval se z hloubi. Eudena vykřikla, běžela okraji a hleděla dolů. Na chvíli tvořili muž a medvěd jedinou kupu, Ugh-lomi navrchu; ten pak odskočil stranou a pustil se opět roklí vzhůru, zatím co se medvědi sobě kutáleli a prodírali ořeším. Sekeru však zanechal dole a tři na konci zakulacené karmínové pruhy táhly se po jeho lýtku.
