však tekla prorvou, mezi vysokými útesy bílé křídy, které tu a tam trčely nad ní. Na úpatí skal byla skupina bříz a bylo tam mnoho ptáků. A ve výši na útesu byl malý úkryt pod stromem; vylezli tam, aby v něm strávili noc.
Sotva požili nějaké potravy; v této roční době nebylo ještě jahod a nebylo pokdy, aby mohli číhati na zvěř, nebo strojiti pasti. Klusali znaveni, hladoví a mlčky, ohryzujíce větvičky a listy. Avšak na povrchu útesů bylo množství plžů, ve křoví byla spousta čerstvě snesených vajec malých ptáků, a Ugh-lomi zabil veverku, hodiv po ní kamenem, takže se přece dobře nasytili. Ugh-lomi bděl v noci, bradu na kolenou; slyšel křik mladých lišek zcela na blízku, hukot mamutů dole ve strži, vytí a chechot hyen v dálce. Bylo mrazivo, neodvažovali se však rozžíti oheň. Kdykoli Ugh-lomi usnul, vzdálil se jeho duch, setkal se s duchem Uyi a oba bojovali. A vždy Ugh-lomi byl ochromen, že nemohl ani udeřiti, ani běžeti a tu náhle procital. Také Eudena snila špatné věci o Uyovi, a proto oba se probouzeli se strachem před ním v srdcích. Za jitřního úsvitu viděli huňatého nosorožce ztěžka se potáceti dolů údolím.
Den strávili vzájemným laskáním, těšili se slunečnímu světlu. Eudenina noha byla tak ztrnulá, že seděla po celý den na skalním výběžku. Ugh-lomi nalezl velké kusy pazourku, vyčnívající ze skalní stěny, větší, než kdy spatřil a vzal jeden z nich s sebou na výstupek a počal ho otesávati, aby byl ozbrojen proti Uyovi, kdyby se vrátil. Náhle se zasmál srdečně a Eudena se smála, a pohazovali si jej posměšně. Byl děravý. Prostrkávali jím prsty, což bylo ovšem velmi žertovné. Pokukovali jím na sebe vzájemně. Později opatřil si Ugh-lomi hůl, a když náhodou uhodil do tohoto směšného kamene, hůl jim projela a uvázla v něm. Zarazil ji příliš pevně, že nebylo lze ji vytáhnouti. Bylo to, jakoby se křemen byl zakousl a držel se zuby. Zamával jím a
