Než ho dostihl, potopil se opět. Ostatní hrozili Ugh-lomimu s břehu.
Odpovídal, křičel, lál nazdařbůh, dělal posunky. Tu Uya, který váhal, zařval vztekem a zatočiv pěstmi skočil do vody. Jeho průvodčí ho sledovali.
Ugh-lomi pohlédl přes rameno a seznal, že již Eudena zmizela v houští. Byl by snad vyčkal Uyi, avšak Uya raději zápasil s proudem pod sebou, čekaje, až ostatní ho dostihnou. Lidská taktika oněch dob byla taktikou smečky. Kořist, jež byla v úzkých, obklíčili a vrhli se na ni. Ugh-lomi cítil, že útok začíná, i mrštil parohem po Uyovi, obrátil se a prchal.
Když se zastavil, aby pohleděl zpátky, ze stínů křovin, spatřil, že toliko tři stihatelé sledovali ho přes řeku a že se již vracejí. Uya s krvácejícími ústy byl opět na vzdálenějším břehu řeky, avšak níže, a tiskl si ruku k boku. Ostatní byli v proudu, strkajíce cosi ke břehu. Aspoň na chvíli byla honba přerušena.
Ugh-lomi se chvíli díval a zavrčel, když spatřil Uyu. Po té se obrátil a zmizel v houští.
Za minutu přispěchala Eudena, aby se k němu připojila, a kráčeli dále ruku v ruce. Nejasně si uvědomoval bolest, kterou pociťovala v roztrženém a pohmožděném koleně, a volil snadnější cesty. Avšak šli dále po celý den, míli za mílí, až konečně přišli do křídové země travnatých plání s řídkými, bukovými lesy a břízami, rostoucími u vod, viděli blíže Wealdenské hory a hloučky koní, pasoucí se pospolu. Šli obezřetně držíce se stále poblíž houští a úkrytů, neboť to byla podivná končina — i cesty byly tu nevídané. Půda stále stoupala, až se octly kaštanové lesy, široké a modré, pod nimi, a temžské bařiny leskly se stříbrem, vysoko a daleko.
Neviděli lidí, neboť za oněch dnů lidé přicházeli do těchto krajů toliko náhodou a postupovali zvolna podle břehů řek. K večeru narazili opět na řeku, která
