pocítil náhle, že druhý kámen dotkl se jeho ucha a zaslechl za sebou žblunknutí.
Tehdy stalo se, že Ugh-lomi, mladíček, ukázal, že vyspěl v muže. Neboť, když běžel dále, seznal, že Eudena zůstává pozadu, kulhajíc, a proto se obrátil, volaje divoce, s tváří hrozivou náhlým vztekem a řinoucí se krví, přeběhl kvapně kolem, ní ke břehu, mávaje parohem kolem hlavy. A Eudena vytrvala, běžíc statečně dále, ač napadala při každém kroku a bolest byla již prudká.
A tak Wau, když se vyhoupl na okraj břehu, a zachytil se rovných vrbových prutů, viděl, jak Ugh-lomi se tyčí nad ním, obrovitý proti modré obloze; viděl, jak se jeho tělo prohýbá a jeho ruka svírá paroh. Kraj parohu zafičel vzduchem a Wau neviděl již ničeho. Voda pod křovisky se rozčeřila, rozvířila a zrudla šest stop po proudu. Uya, který byl nejblíže, zastavil se, jsa po kolena v proudu a muž, který plaval, se obrátil. Jiný muž, který sledoval opodál — nikdo z nich nebyl příliš silný (neboť Uya byl spíše lstivý než silný a nestrpěl statných soupeřů) — zarazil se okamžitě, když viděl Ugh-lomiho, jak stojí nad vrbami, krvácející a strašlivý, mezi nimi a umdlévající dívkou a mává ohromným parohem. Zdálo se, že sestoupil mladíkem do vody a vystoupil plně dospělým mužem.
Věděl, co bylo za ním. Široký lán trávy a pak houští, kam se mohla Eudena skrýti. To bylo mu jasno, ačkoliv jeho rozumové schopnosti byly příliš slabé, aby předvídal, co bude potom. Uya stál po kolena v řece, nerozhodnut a beze zbraně. Jeho těžká ústa byla otevřena, ukazujíce zvířecí zuby a oddychoval namáhavě. Bok jeho byl zarudlý a naběhlý pod chlupy. Druhý muž vedle něho nesl přihrocenou hůl. Ostatní lovci přicházeli jeden po druhém na příkrý okraj břehu, vlasatí, dlouhých rukou, třímajíce kusy pazourku a hole. Dva z nich běželi po břehu po proudu a pak slézali k řece na místo, kde se objevil Wau na hladině, zápase chabě.
