jedna hvězda se opozdila. A po té obloha jasnila se k úsvitu.
Když nastalo denní světlo, strach z věcí číhajících minul, a Eudena mohla sestoupiti. Byla ztuhlá, ale ne tak ztrnulá, jak vy byste byla, drahá mladá dámo (zásluhou vaší výchovy), a poněvadž nebyla zvyklá jísti aspoň jednou za tři hodiny, avšak místo toho postila se často tři dny, hlad jí neobtěžoval. Slezla obezřetně se stromu, plížila se lesem, a neposkočila veverka a nevyběhla srna, aby hrůza před šedivým medvědem ji nezamrazila v morku.
Toužila po tom, aby se zase shledala se svými. Její strach před Uyou byl pohlcen větším děsem před samotou. Ztratila však směr. Minulého večera běžela tak nerozvážně a nevěděla, zdali je ležení po slunci nebo někde jinde. Znovu a znovu se zastavovala a naslouchala, až konečně z velké dálky zaslechla odměřené ťukání. Bylo tak tichounké i za ranního klidu, že poznala, jak musí býti daleko. Věděla však, že tyto zvuky vyluzuje člověk přiostřující pazourek.
Nyní počaly stromy řídnouti a pak spousta kopřiv zahradila jí cestu. Obrátila se stranou a došla až ke skácenému kmeni, jejž znala a kolem něhož bzučely včely. A tak dospěla až na dohled pahorku, velmi vzdáleného, řeky pod ním, dětí a hrochů, právě jak tomu bylo včera, a řídký obláček kouře nesl se ranním vánkem. V dálce podél řeky bylo olšové houští, kam se byla skryla. A při pohledu na ně oživl v ní strach před Uyou, i vlezla do houští kapradin, z něhož vyrazil králík a ležela chvíli, aby pozorovala tábořiště.
Muže nebylo povětšině viděti, mimo Waua, tesače křemene; to ji uklidnilo. Nepochybně byli všichni na honbě za potravou. Některé z žen byly u proudu, pozorně skloněny, hledaly škeble, raky a vodní plže a při pohledu na jejich zaměstnání pocítila Eudena hlad. Vstala a běžela kapradím, aby se nim připojila. Na
