Hypnotisér sledoval ho klidným zrakem, studoval jeho tvář, oděv a chování.
„Zapomenouti na něco — ať radost nebo bol — znamená, býti o to zkrácen. Nicméně vy sám nejlépe víte, čeho vám třeba. Mé požadavky jsou vysoké.“
„Jen když zapomenu —“
„To bude u vás dosti snadnél Přejete si toho. Provedl jsem již těžší věci. Právě nedávno. Velice jsem pochyboval, že to dokáži: provedl jsem to proti vůli hypnotisované osoby. Také milostná záležitost — jako vaše. Dívka. Buďte tedy ubezpečen.“
Mladý muž se přiblížil a usedl vedle hypnotiséra. Počínal si s vynuceným klidem. Hleděl hypnotiséru do očí.
„Vypovím vám to. Zajisté bude třeba, abyste věděl, co se přihodilo. Byla to dívka. Jmenovala se Eliška Mwresova. Nuže…“
Zarazil se. Spatřil výraz nenadálého překvapení na tváři hypnotisérově. Ve mžiku se dovtípil. Vstal. Zdálo se mu, že ovládá postavu sedící vedle něho. Sevřel rámě, zahalené zelení a zlatém. Chvíli nemohl nalézti slov.
„Vraťte mně ji!“ pravil konečně. „Vraťte mně ji.“
„Koho myslíte?“ Zajíkal se hypnotisér.
„Vraťte mi ji.“
„Koho mám vrátit?“
„Elišku Mwresovou — dívku —“
Hypnotisér pokoušel se vymknouti; zvedl se. Denton stiskl ho pevněji.
„Pusťte!“ křičel hypnotisér, udeřiv rukou Dentona do prsou.
V okamžiku byli oba muži v sobě a zápasili nemotorně. Nikdo Z nich neměl nejmenšího cviku — neboť athletika vymizela s povrchu zemského, udrževši se jen,
