„Oh, zajisté! Užívali ho — bezbolestným zubním operacím a podobným úkonům! Tato modrá hmota je zpropadeně dobrá; co je to?“
„Nemám nejmenšího tušení,“ pravil Mwres, „avšak připouštím, že je velmi dobrá. Vezměte si více.“
Hypnotisér opakoval svou chválu a nastala ochutnávací přestávka.
„Zmínka o těchto historických románech,“ pravil Mwres, pokoušeje se o lehké, nenucené způsoby, „přivádí mne — a — k předmětu — který a — jsem měl na mysli, když jsem vás požádal — když jsem vyslovil přání, abychom se sešli.“
Ustal a nabral zhluboka dechu.
Hypnotisér upřel na něj pozorně oči a jedl dále.
„Faktum jest,“ pravil Mwres, „že mám — vskutku — dceru. Nu a, víte, poskytl jsem jí — a — pokud možno nejlepšího vychování. Celou řadu nejlepších profesorů tance, způsobů, konversace, filosofie, umělecké kritiky…“
Naznačil posunkem všeobecné vzdělání.
„Chtěl jsem ji provdati za svého dobrého přítele Bindona z Bleskové komisse — malého, prostého člověka, poněkud sice nepříjemných zvyků, ale jinak výtečného chlapíka — skutečně výtečného chlapíka.“
„Ano,“ pravil hypnotisér, „pokračujte. Kolik je jí let?“
„Osmnáct.“
„Nebezpečný věk. Nuže?“
„Nuže: zdá se, že se příliš oddávala četbě oněch historických románů. Výstředním způsobem — ano, výstředním. Tak že zanedbávala i filosofii. Má plnou hlavu nevýslovných nesmyslů o vojínech, kteří bojují — jak se jmenovali? — Etruskové?“
„Egypťané.“
„Egypťané — zcela možno. Ohánějí se meči, revolvery a podobně — potoky krve — strašné! — o mladých
