Stránka:Vlastivěda moravská - Třebický okres - 1906.djvu/91

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

76

které slynulo průmyslem a bohatstvím, a spustlo v té míře, že zarostlo trním, bodláčím a kopřivami a v jeho ssutinách vlci vyli.[1]

Král Jiří, uslyšev neblahé zprávy od Třebíče, na rychlo vypravil pomocné vojsko Viktorinovi, které vedl druhý syn Jindřich a když toto poraženo od Uhrů do údolí Vladislavského couvlo a vozovou hradbou se opevnilo, ještě třetí však málo cvičené vojsko, v jehož čele stáli hejtmani Jeník a Hrabáň. Avšak ani tito proti přesile krále Matyáše a jeho spojencův ničeho poříditi nemohli; sváděny sice kolem města menší šarvátky pro české vojsko většinou nepříznivé, anyť roty Jiskrovy vycvičeny v taktice táborské, rovnováhu držely vozovým hradbám české pěchoty a silná uherská jízda každé volnější hnutí Čechů ochromovala.

Také napomenul listem král Matyáš opata, aby se vzdali chce-li si zachovati své důstojenství a jeho i papežovu milost; kdyby neuposlechl vyhrožoval mu vyhnanstvím a věčným žalářem. Ustrašený opat prosil Viktorina, aby ustal od odporu a vzdal se, ale tento dovedl opata na svou stranu nakloniti.

Již čtvrtý týden trvalo obležení, hlad a žízeň trápily obležené a veškera naděje na osvobozeni minula![2]

Dorozuměv se kníže Viktorin s českým vojskem na Strážné hoře tábořícím, v pondělí svatodušní (dne 6. června) časně z rána z kláštera vypadl a protloukl se s asi 800 chrabrými vojíny vojskem Matyášovým, na Hrádku postaveným, pak spojil se u Táborského mlýna s vojskem Jindřichovým. Poslední četa, která vedena Vlčkem, z kláštera výpad učinila, byla zpět zatlačena. Dne 9. června spojená vojska česká dala se na zpáteční pochod do Polné.

Dne 15. června vzdala se posádka, která v klášteře zbyla, a beze škody byla propuštěna na pouhý slib, že do 4 neděl nebude sloužiti proti králi Matyášovi. Tento slavil ještě 5 dní na

  1. Na pamět toho spustošení visel za hlavním oltářem farního kostela (až pres 2. pol. XVIII. stol.) obraz, kterak vlk v pustém tom kostele kozu dávi.
  2. Dle Chlumeckéno „Regesten“ jest v památných knihách měsa Velkého Meziříčí zaznamenáno hrdinné obhájení kláštera Třebického. Vypravujeť se tam: Když obleženým již i maso koňské, kočičí a krysí, kterým se živili, došlo, tu nejudatnější z reků se zavázali, že budou losovati o vlastní těla za pokrm ostatním. Prvním vrhem padl los na Viktorina samého. Takové oběti nechtíce ostatní přijmouti, odvážili se raději ku smělému výpadu.