77
místě hrůzy své skvělé vítězství s četnými magnáty a biskupy uherskými, též s mnohými moravskými a českými pány — odpadlíky; dne 20. června hnul se od Třebíče k Brnu, pak k Olomouci a osadiv obě hlavní města, velkou část Moravy opanoval.
Za věrnost svému králi osvědčenou byl opat Matěj ještě téhož roku sesazen[1]; do roku 1473 neměl klášter opata. Také se statky klášterskými hospodařeno od krále Matyáše, jenž pro „katolickou věc“ bojoval, nemilosrdně. Dobytý klášter dal z počátku
jistému uherskému pánu, brzy na to Zdeňkovi ze Šternberka v odvetu za ztracené statky české (Konopiště a j.), které mu Jiřím odňaty byly; jednotlivé vesnice prodával Matyáš zvláště, neohlížeje se ani na to, že již byly zastaveny. Sirotkům po Škornovi z Litrbachu zastavenou ves Sedlec a statky poblíž Brna ležící: Sokolnice, Vojkovice a Telnici s rybníkem Dunavou prodal bratřím Dobešovi a Benešovi z Boskovic za 2000 hř. gr.
Na svou omluvu rozhlašoval, že klášter Třebický v této křesťanské válce mečem na nepřátelích velikými a značnými náklady dobyl a opanoval, slibuje, že „buď on sám aneb budoucí králové Čeští a markrabata Moravští zase vyplatí, co bylo zastaveno.“ Byla to jenom planá slova: Ani po míru Uničovském (21. července 1479), jehož jeden odstavec zřejmě stanovil, že klášter Třebický se vším zbožím má býti benediktinům vrácen, ani po úmluvě obou králů Matyáše a Vladislava v Jihlavě (r. 1486), kde ujednáno kláštery Třebický a Hradištský vrátiti svým opatům, nestala se náprava. Klášter Třebický zůstal pro benediktiny ztracen! Současně zaniklo proboštství Měřínské.
- ↑ Opat Matěj II. po svém sesazení žil jako jednoduchý mnich v klášteře Vilémovském (snad i v Komárové u Brna) ještě r. 1481, kterého s Jakubem, proboštem Komárovským, Řehořem, opatem Břevnovským, Leonhardem, opatem Žďárským a jinými řeholniky v klášteče Rajhradském pomáhal voliti za opata Vilémovského probošta Rajhradského Šimona.
