Argentině a Vých. Indii, vydělávají se buď dle způsobu starého třislem aneb dle způsobu novějšího solemi chromovými. Jirchárny vyrábějí z ovčích a beránčích koží dovážených nejvíce z ciziny: z Malé Asie, Španělska, Ruska, Alžírska jemné kůžky na rukavice. Skoro veškeru výrobu spotřeboval dříve průmysl rukavičkářský
v Praze.
Z domácího řemesla ševcovského, které i pro vzdálenější trhy na Moravě a v Dolních Rakousích pracovalo, vyvinul se průmysl obuvnický, jenž má zde mimo velkou továrnu Cinkajzlovu 13 menších továren zaměstnávajících mnoho lidu domácího a venkovského; vyrábí se obuv všeho druhu, i nejvkusnější. Vývoz měl dříve výborný odbyt v Německu, Belgii a v Balkánských státech; za nynějších nepříznivých poměrů celních obmezen jest na Rakousko-Uhersko.
Kromě uvedených průmyslových závodů má Třebíč: parní pivovar a sladovnu, elektrárnu, lihovar, výrobu sodovky, octárnu, 2 továrny na likéry, 2 kruhové cihelny, slévárnu, 2 strojírny, 2 barvírny a knihtiskárnu. Umělecké živnosti jsou zde zastoupeny: 1 stavitelem, 1 řezbářem, 2 sochaři a 2 fotografy; také jsou zde 4 umělá stolařství, 1 štafímictví, 1 závod opticko-mechanický a několik hodinářů. Mnozí řemeslníci užívají pohonu elektrického, někteří motorů benzinových. — Některé pečeti cechovní viz obr. 91.
Dělnictvo politicky zorganisované tvoří 3 strany: demokraticko-sociální, národně-sociální a katolicko-sociální.
V městě jsou 2 velkoobchody, 20 kupců, 2 knihkupectví, 2 drogerie, 16 obchodů s plodinami, 18 se střižným zbožím, 10 s galanterním zbožím mimo četná kramářství a hokynářství, 3 povoznictví.
Obchod a průmysl podporují peněžně ústavy: Obecní spořitelna města Třebíče založ. r. 1861, První občanská záložna v Třebíči založ. r. 1874, Trebitscher Vorschussverein založ. r. 1871 a rolnická záložna z r. 1899.
Výroční trhy konají se pouze 2: o sv. Jiří a o sv. Bartoloměji dle privileje krále Jiřího z r. 1461 ;[1] dobytčí trhy jsou
každý 3. pondělek v měsíci a týdenní trhy v pondělí a v pátek (slabší).- ↑ Dva výročni trhy, jeden v Středoposti a druhý na sv. Bartoloméje mělo město již od Albrechta; král Jiři toto obdarováni potvrdil, avšak trh ze Středoposti na žádost měšťanů na hod sv. Jiři přeložil.
