160
Zimní hospodářská škola dvoutřidná jest v Třebíči od r. 1902; vlastní budovu (u Slavické cesty) obdržela r. 1905.
Dětské zahrádky má Třebíč tři:
První založena byla r. 1882 družstvem několika měšťanů ve vnitřním městě a vydržována první občanskou záložnou v Třebíči.
Druhou založila městská obec na Nových Dvořích r. 1885.
Třetí německou založil r. 1881 spolek „Verein zur Errichtung und Erhaltung deutscher Volksschulen und Kindergärten in Trebitsch“.
Třebíč jest sídlem c. k. okresního hejtmanství, okresního soudu, berního úřadu, komisařství finančni stráže, c. k. poštovního, telegrafního a cimentního úřadu a četnického stanovištního velitelství.
V Třebíči bývalo 15 cechů: Soukenický, řeznický, mydlářský, krejčovský, ševcovský, tkadlcovský, kožešnický, bednářský, pekařský, hrnčířský, truhlářský, provaznický, klobučnický, punčochářský a mlynářský.[1] Nejsilnější cech byl soukenický, který ještě r. 1857 čítal 140 mistrů.
Kromě potřebných řemesel rukodělných kvete nyní v Třebíči průmysl jirchářský, koželužský a s ním spojený průmysl obuvnický a zpracováni kůže vůbec. Koželužství a jirchářství továmicky provozované vyvinulo se z průmyslu domácího, kterým v Třebíči se zabývali od pradávna. Zvláště vynikají koželužny rodiny Budišovských v Borovině a na Stařečce a továrny rodin Haškovy a Subákovy (v Žid. městě), jirchámy bratří Nováků. Továrna „Karla Budišovského synové“ zaměstnává 800—1000 dělníků ; vyrábí kůže všeho druhu pro obuvníky, sedláře a řemenáře, řemeny pohonové, kůže galantemí, kožené čalouny, koženou výzbroj pro vojsko, kožená lodní lána a j. Tovar vyváží se do Německa, do Itálie, do států Balkánských a do Egypta, kdežto ostatní firmy koželužské nejvíce vyvážejí do Uher a do Polska, však také do Dánska a Ruska. Surové kůže na zpracování kupují
se nejen v Rakousko-Uhersku, nýbrž i v Německu, Rusku, Itálii- ↑ Cech soukenický má listiny: Burjana Osovského z r. 1562 o prodeji Dolniho mlýna. Smila Osovského z r. 1568 o platech za váleni suken a kupní smlouvou z r. 1629 o mlýn Antošovský. Ševcovský cech má starou cechovní knihu z r. 1609 a mlynářský cech rejstra z r. 1554.
