90
Obec má značné důchody z obou svých manství, z várek, z čepování vín, z poplatku solného a z míst tržních, kromě toho zaokrouhlila pozemkový majetek svůj grunty ze dvora Zámečku, který jí pan Smil po zakoupení od Šimona Vídeňského z Ostrova ve výhodné cené pustil[1] a drží dále dvory Šimonovský a Vochjanský poblíže města,[2] tolikéž i mlýn na potoce Stařeckém.
Správu obecní vede vedle rady „nové“ či úřadující s primátorem v čele ještě i rada „stará“ s rychtářem a mezi oběma radami jest provedeno účelné rozdělení agend co do správy, hospodářství a moci soudní.
R. 1575 vydal Smil Osovský zřízení selské vesnicím panství Třebickému poddaným a r. 1583 zřízení měštanům poddaným. V tomto obsaženy jsou především přísahy rychtáře, konšelů a hajných, pak následují předpisy o všeobecném řádě a pořádku v městě, o myslivosti a vozeni obilí, o chytání ryb a raků atd. Ku konci pravi : „A poněvadž má vůle a nařízení Vám vědomě jest, jest ta jistá naděje, že se těchto již Vám oznámených artikulů v poslušně chovati budete tu, jakž na dobré a věrné poddané sluší, z ničeho toho nevystupujíce. A pakli byste sobě, aneb kdož z Vás takového řízení mého sobě nevážili a proti tomu co takového před se brali, pokut a trestáni již oznámených neujdete“ Anno salutis 1583.
„Bůh a Čest, to můj poklad jest!“
R. 1592 určil, aby město své sirotky opatrovalo, dávajíc o tom vrchnosti roční správy. Sirotci když dorostou, mohou volně se svými statky se odstéhovati.
K vedení městské školy vysílá vysoké učení pražské do Třebíče mistry aneb alespoň bakaláře[3] a mezi měšťanstvem oné doby jest takové porozumění pro důležitost školství a potřebu jeho vývoje, že rektor dostává mimo obyčejný plat z pravidla k užívání v doživotí jeden z várečních domů a kus pole pod Strážnou horou.[4]
Ve škole bratrské, kterou vedli taktéž mistři svobodných umění, mělo město vyšší školu partikulární, ze které mohli žáci postupovati přímo na vysoké učení.