nerské. Ale agenti lorda Glenarvana již prozkoumali tuto část pobřeží, aniž našli nejmenšího sledu po ztroskotání se nějaké lodi. Nové pátrání bylo by tudíž bývalo zbytečné, a rozhodnuto si zvoliti město Arauco za východiště výpravy. Odtud vedla cesta přímo k východu, jako by byla tažena přesně dle pravítka.
Malá četa vjela do města, aby tam ztrávila noc, a rozložila se pod širým nebem na dvoře krčmy, jejíž zařízení bylo ještě velmi primitivní.
Arauco jest hlavní město Araucanie, státu to, který má délku stopadesáti mil, šířku třiceti mil a jest obydlen Moluchy, staršími potomky čilského plemene, opěvaného poetou Ercillou. Jest to hrdý a silný kmen, jediný z obou dílů Ameriky, který nikdy se nepodrobil cizí nadvládě. Ač Arauco druhdy náleželo Španělům, obyvatelé jeho aspoň se nepodrobili; vzdorovali tehda jako vzdorují dnes dobývačným podnikům. Čilska, a jich prapor neodvislý — s bílou hvězdou v poli modrém — vlaje dosud na vrcholku opevněné výšiny, která chrání město.
Co se večeře připravovala, Glenarvan, Paganel a catapaz procházeli se mezi domy s doškovými střechami. Vyjma kostel a zbytky kláštera františkánského neposkytuje Arauco nic zajímavého. Glenarvan pokusil se, aby vyzvěděl nějakých zpráv o osudu trosečníků, ale nadarmo. Paganel byl všecek zoufalý, že se nemohl dorozuměti s obyvateli; ale poněvadž tito mluvili araukánštinou, starobylou to řečí, která se mluví všeobecně po úžinu Magellonskou, prospěla mu jeho španělština asi tolik, jako kdyby byl mluvil hebrejsky. Poněvadž sluch mu nebyl nic platen, zaměstnával zrak svůj a pocítil radost učence při pozorování různých typů plemene molušského, které se objevovaly před ním. Mužové byli velké postavy, tváře ploské, barvy rudé, měďňaté, měli bradu bezvousou, zrak nedůvěřivý, lebku širokou a zakrytou dlouhými černými vlasy. Jak se zdálo, byli oddáni zvláštní zahálčivosti válečníků, kteří v dobách míru nevědí, co by měli dělati. Jich ubohé, ale neúnavné ženy musily vykonávati všecky namáhavé práce domácí, ošetřovaly koně, cídily zbraně, pracovaly, chodily, lovily pro své velitele, a při tom všem měly ještě pokdy, aby zhotovovaly ona tyrkysově-modrá puncha, z nichž každé vyžaduje dvě léta práce a jichž nejnižší cena činí asi sto dolarů.
Slovem, Moluchové jsou národ málo zajímavý a mravů dosti divokých. Mají téměř všecky vady lidské a jen jednu jedinou ctnost, totiž lásku k neodvislosti a svobodě.
„Jsou to praví Spartané,“ podotkl Paganel, když po skončené procházce zasedl k večeři.
