Stránka:VERNE, Jules - Děti kapitána Granta (Beneš).pdf/71

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Ctihodný učenec přeháněl; ale ještě méně jej posluchači chápali, když doložil, že jeho srdce francouzské silněji bije od té chvíle, co vkročil do města Arauca. Když se ho major po příčině tohoto nenadálého tlukotu srdce otázal, odpověděl, že jeho pohnutí jest zcela pochopitelné, ježto jeden z jeho krajanů seděl ještě nedávno na trůně araukánském. Major ho žádal, aby mu pověděl jméno tohoto panovníka. Jacques Paganel jmenoval hrdě statečného pana de Tonneins, výtečného, trochu příliš vousatého člověka, bývalého právního zástupce v Périgueuxu, který zakusil také toho, čemu sesazení králové říkají „nevděk svých poddaných“. Major se usmál při myšlence na bývalého advokáta, svrženého s trůnu. Paganel odvětil mu velmi vážně, že jest to pro advokáta mnohem lehčí, aby byl dobrým králem, než pro krále, aby byl dobrým advokátem. Všichni se smáli této poznámce a vypili na zdraví Orelie Antonína I., bývalého krále araukánského, několik doušků „chichy.“[1] Několik minut na to naši cestující, zabalení ve svá puncha, spali již spánkem hlubokým. Druhého dne ráno o osmé hodině vydala se malá četa s madrinou v čele, s péony vzadu na další cestu k třicátému sedmému rovnoběžníku. Ubírali se úrodným krájem Araukanie, bohatým na vinice a stáda. Ale znenáhla stával se kraj pustým. Sotva po nějaké míli spatřili chatrč „rastreadorů“, indianských to krotitelů koní, proslulých v celé Americe. Někdy jeli kolem opuštěné poštovní stanice, která sloužila za přístřeší bloudícím v těchto krajinách domorodcům. Dvě řeky rio de Rague a rio de Tubal zadržely téhož dne pochod našich cestujících. Ale catapaz vynašel brod, kterým mohli na druhou stranu přejeti. Řetěz And se rozprostíral před nimi na obzoru s hřbety a vrcholky svými k severu pořád výše vystupujícími. To byly jen nízké obratle oné ohromné páteře, na níž spočívá zemská kostra nového světa.

Ve čtyři hodiny večer, po pochodu třiceti pěti mil, zastavila se výprava v širém poli v hájku obrovských myrt. Mezkům sundána udidla a puštěni volně na pastvu do husté trávy prérie. Maso a rýže vzaly se ze zásob v alforjích ukrytých. Ovčí kůže na zemi rozprostřené sloužily za přikryvku i za podušku a každý na těchto improvisovaných ložích nalezl občerstvující odpočinek, co péonové a catapaz v hlídce se střídali.

Ježto počasí bylo tak příznivé, všichni cestující, nevyjímaje ani Roberta, těšili se dobrému zdraví. Poněvadž však cesta byla zahájena za tak šťastných okolností, bylo třeba těžiti z toho k jejímu urychlení.

  1. „Chicha“ jest kořalka z kvašené kukuřice.