rovnoběžníku, a kdyby toho bylo třeba k nalezení trosečníků obeplouti třeba směrem jeho celý svět?“
Slova tato, pronesená se šlechetným oduševněním, způsobila hluboké pohnutí v posluchačstvu Paganelovu. Všichni povstali a stiskli mu ruku.
„Ano! můj otec jest tam!“ zvolal Robert Grant, pohlcuje mapu očima.
„A nechť jest kdekoliv,“ odvětil Glenarvan, „my ho najdeme, milé dítě! Nic není logičtějším, než výklad našeho přítele Paganela, a myslím, že jest třeba bez váhání vydati se na cestu, kterou nám ukázal. Buď jest kapitán u čelného kmene Indiánů, aneb jest zajatcem u kmene počtem slabého. V tomto posledním případě ho osvobodíme. V jiném případě, seznavše stav jeho, dopravíme Dunkana na pobřeží východní do Buenos-Ayres, a ozbrojená četa, organisovaná majorem Nabbsem, přivede k rozumu všechny Indiány provincie Argentinské.“
„Výborně, výborně, Vaše Milosti!“ zvolal John Mangles, „a já dokládám, že přechod tento přes pevninu americkou provede se bez nebezpečí.“
„Ano, bez nebezpečí a přílišného namáhání,“ přisvědčoval Paganel. Kolik mužů před námi již to se zdarem provedlo, kteří neměli našich prostředků a jichž odvaha nebyla povzbuzována velkostí podniknutí! Nevydal-li se r. 1782 jistý Basilio Villarmo z Carmen do Kordiller? A není-li známo, že r. 1806 Čilan, soudce z provincie Concepcionské, don Luiz de la Cruz, vyšed z Antuca, sledoval přesně týž třicátý sedmý stupeň, a že, překročiv Andy, přibyl do Buenos-Ayres po cestě čtyřicetidenní? A konečně, zdaž plukovník Garcia, pan Alcide d’Orbigny a můj velectěný soudruh, doktor Martin de Moussy, neprošli tuto zemi kříž na kříž, vykonavše pro vědu, co my chceme vykonati pro humanitu?“
„Pane, pane!“ zvolala Mary Grantova hlasem rozčilením se zajíkajícím, „jak budeme se moci kdy odvděčiti za tuto obětovnost, která vám ukládá tolik nebezpečí?“
„Nebezpečí?“ zvolal Paganel. „„Kdo vyslovil to slovo nebezpečí?“
„Já to nebyl!“ odvětil Robert Grant se zrakem zářícím a s odhodlaným výrazem ve tváři. “
„Nebezpečí!“ pokračoval, „myslíte, že jsou nějaká? Ostatně oč tu běží? O cestu neúplných tří set padesáti mil, protože půjdeme čarou přímou, o cestu, která se vykoná v krajině, jejíž stupeň šířky shoduje se se šířkou Španělska, Sicilie a Řecka na druhé polokouli, a tedy, jak z toho vyplývá, v podnebí rovněž skoro totožném; Ko-
