nečně o cestu, jež potrvá nanejvýše měsíc! To jest vlastně příjemná procházka!“
„Pane Paganele,“ tázala se nyní lady Helena, „myslíte tedy, dostali-li se trosečníci v moc Indiánů, že byl jich život ušetřen?“
„To se rozumí, madame! Vždyť Indiáni nejsou lidožrouti! Ani pomyšlení! Jeden z mých krajanů, kterého jsem poznal ve Společnosti zeměpisné, pan Guinnard, zůstal po tři léta v zajetí pampských Indiánů. Trpěl zajisté, bylo s ním zle nakládáno, ale posléze vítězně se vybavil z tohoto utrpení. Evropan jest užitečnou bytostí v těchto končinách: Indiáni znají cenu jeho a pečují o něj jako o užitečné zvíře domácí.“
„Nuže, neotálejme,“ pravil Glenarvan, „je třeba vydati se na cestu a to bez odkladu. Jakou cestou se máme ubírati?“
„Půjdeme cestou snadnou a příjemnou,“ odvětil Paganel. „Na počátku trochu hor, potom mírný sestup na východním svahu And a konečně jediná pláň, porostlá travou, pravá to zahrada.“
„Podívejme se na mapu,“ radil major.
„Zde je, milý Mac Nabbse. Půjdeme až na konec třicátého sedmého rovnoběžníku na pobřeží čilském, mezi úskalím Rumenou a zátokou Carnerskou. Prošedše hlavním městem Araukanie, překročíme Kordillery průsmykem Antuckým, nechavše sopku na jihu; potom sestoupíme po svahu na druhé straně a přešedše Neuquem a přebrodivše řeku Colorado, octneme se v pampách a budeme se ubírati do Salinasu, k řece Guamini a k hoře Tapalquenu. Tam se nám již ukážou hranice provincie Buenos-Ayresské. Překročíme je, slezeme pohoří Tandilské a budeme pokračovati v pátrání svém až k úskalí Medano na pobřeží oceánu Atlantického.“
Takto rozmlouvaje vykládal Paganel program výpravy a nepohlížel při tom ani na mapu před ním rozprostřenou; nepotřeboval toho. Prostudovav učené práce Frézierovy, Molinovy, Humboldtovy, Miersovy a Orbignyho a maje paměť důkladnou, nemohl se zmásti ani zmýliti. Dokončiv výklad zeměpisný, doložil:
„Tedy, přátelé, cesta jest přímá. Za třicet dní ji urazíme a přibyli bychom ještě před Dunkanem na východní pobřeží, kdyby jej nepříznivé větry trochu zdržely?“
„Dunkan,“ pravil John Mangles, „má tedy křižovati mezi mysem Corrientesským a mysem sv. Antonína?“
„To se rozumí.“
„A z kolika osob měla by taková výprava sestávati?“ tázal se Glenarvan.
