Stránka:VERNE, Jules - Děti kapitána Granta (Beneš).pdf/40

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Tedy, pane Paganele,“ pravil Glenarvan, „vy jste si zvolil Kalkuttu za cíl své cesty?“

„Ano, mylorde. Spatřiti Indii bylo po celý život zamilovanou myšlenkou mojí. To jest můj nejkrásnější sen, který bude uskutečněn ve vlasti slonů a Taugů.“

„A nebylo by vám to lhostejno, pane Paganele, navštíviti jinou zemi?“

„To by mi nebylo příjemno, mylorde, neboť mám doporučení na lorda Sommerseta, generálního guvernéra Indie, a poslání Společnosti zeměpisné, které musím vykonati.“

„Ah! máte tedy poslání?“

„Ano, jde tu o užitečnou a zajímavou cestu, jejíž program sestavil pro mne učený přítel a soudruh pan Vivien de Saint Martin. Mám sledovati stopy bratří Schlaginweitů, plukovníka Waugha, Webba, Hodgsona, misionářů Huca a Gabeta, Moorcrofta, J. Remyho a ostatních slavných cestovatelů. Chci se dodělati úspěchu tam, kde misionář Krick zahynul r. 1846; slovem, chci poznati tok řeky Jaru-Džangbo-Ču, jež jde Tibetem v délce patnácti set kilometrů točíc se podél severního úpatí Himalaje; chci konečně vyzkoumati, zdali tato řeka nespojuje se s Brahma-putrou na severovýchodu od Assamu. Zlatá medaile, mylorde, jest zabezpečena pro cestovatele, kterému se podaří Rozřešiti tuto velice důležitou záhadu zeměpisu indického.“

Paganel byl ve svém živlu. Mluvil s nadšením. Dával se unášeti na křídlech obrazotvornosti. Nedal se zastaviti jako Rýn u vodopádů Šafhúzských.

„Pane Paganele,“ pravil lord Glenarvan po chvilkovém mlčení, „jest to zajisté krásná cesta, za kterou vám věda bude velice vděčna, ale nechci déle ponechati vás v omylu, v jakém se nalézáte, a pro který aspoň na chvíli musíte se vzdáti rozkoše, že navštívíte Indii.“

„Já že se jí mám vzdáti? To bych rád věděl proč?“

„Protože plujete směrem opačným než leží poloostrov Indický.“

„Jakže? Kapitán Burton přece…“

„Nejsem kapitánem Burtonem,“' namítl John Mangles.

„Ale to jest přece loď Scotia?““

„Tato loď není Scotií!“

Úžas Paganelův nelze vypsati. Pohlížel kolkolem na lorda Glenarvana, jenž se stále vážně tvářil, na lady Helenu a Mary Grantovu, jichž tváře jevily soucit, na Johna Manglesa, který se usmíval, a na majora, který ani brvou nepohnul; potom pokrčil rameny a urovnal si brejle.

„Ráčíte se mnou žertovat!“ zvolal.