ve Vídni, v Novém Yorku, čestný člen královského zeměpisného a národopisného ústavu pro východní Indii, který ztráviv dvacet let při zeměpisných studiích, obmezených na jeho pracovní pokoj, chce zúčastniti se vědy bojovné a cestuje do Indie, aby tam uvedl v souvislost práce velkých cestovatelů.“
VII.
Odkud přichází a kam chce Jacgues Paganel.
Sekretář Společnosti zeměpisné byl zajisté sympatickou osobností, neboť vše to pronesl s pravou roztomilostí, Lord Glenarvan ostatně věděl, s kým mu jest činiti; jméno a zásluhy Jacquesa Paganela byly mu dostatečně známy, jeho práce zeměpisné, jeho stati o nových objevech, uveřejňované ve zprávách Společnosti, jeho dopisování si s vynikajícími učenci všech vzdělaných národů učinily z něho jednoho z nejvzácnějších učenců francouzských. Proto Glenarvan tiskl srdečně ruku svého neočekávaného hostě.
„A nyní, když jsme seznámeni,“ doložil, „dovolte mi, pane Paganele, abych vám dal jednu otázku.“
„Třebas dvacet, mylorde,“ odvětil Jacgues Paganel; „bude mi to velkým potěšením rozmlouvati s vámi.“
„Tedy vy jste vstoupil předevčírem na palubu této lodi?“
„Ano, mylorde, předevčírem večer v osm hodin. Vystoupiv z vlaku Kaledonské dráhy vskočil jsem do kočáru, a z kočáru jsem spěchal na Scotii, na které jsem měl již z Paříže objednanou kabinu číslo šest. Noc byla tmava, Neviděl jsem nikoho na palubě. Byl jsem velice zemdlen cestou třicet hodin trvavší, a poněvadž jsem věděl, že nejlepším opatřením proti mořské nemoci jest lehnouti si hned při příchodu na loď a nepovstati s lůžka za prvního dne plavby, ulehl jsem si bez okolků a spal jsem svědomitě třicet šest hodin; to mi můžete věřit.“
Nyní pochopili posluchači Paganelovi, jak se to stalo, že se francouzský učenec dostal na loď. Pan Paganel zmýlil se v lodích a vstoupil na palubu, když mužstvo Dunkana bylo přítomno pobožnosti v kostele sv. Munga. Vše bylo vysvětleno. Ale co asi řekne učený zeměpisec, až se doví jméno lodi, na kterou se dostal, a směr cesty její?
