a spatřil se tváří v tvář nové osobnosti. Kdyby nějaká věc jej byla mohla vůbec překvapiti, major byl by musil pocítiti úžas, neboť tento cestující byl mu naprosto neznám.
Byl to muž velký, suchý a hubený, ve věku asi čtyřiceti let; podobal se dlouhému hřebu s velkou hlavou; jeho hlava byla vskutku široká a silná, jeho čelo vysoké, jeho nos dlouhý, jeho ústa veliká, jeho brada silně prohnutá. Jeho oči skrývaly se za ohromnými kulatými brejlemi a jeho pohled jevil zvláštní těkavost, jakou nalézáme u nyctalopů.[1] Jeho výraz tváře prozrazoval člověka vzdělaného a veselého; neměl zachmuřené vzezření těch vážných osob, které ze zásady se nikdy nesmějí a které svou bezvýznamnost zakrývají vážnou škraboškou. Toho u něho nebylo. Dobromyslná nenucenost neznámého svědčila zřetelně o tom, že rád pohlíží na lidi a věci s jich dobré stránky. Ale ještě než promluvil, každý věděl, že rád hovoří a především že jest roztržit dle způsobu lidí, kteří nevidí, nač se dívají, a neslyší, co se jim říká. Na hlavě měl čapku cestovní, na nohou měl žluté polobotky a gamaše kožené: oblek jeho sestával z aksamítových spodků barvy kaštanové a z kabátce téže látky a barvy, jehož nesčetné kapsy zdály se býti nacpány zápisníky, deníky, tobolkami a tisíci jinými předměty stejně zbytečnými jako nepohodlnými, nemluvě o dalekohledu, který nesl uvázaný na stuze.
Pohyblivost neznámého lišila se neobyčejně od majorovy nehybnosti; otáčel se kolem Mac Nabbsa, pohlížel naň, vyptával se ho pohledem svým, aniž se tento dal vyrušiti z klidu svého, aby se ho poptal, odkud přišel, kam cestuje a proč se octnul na palubě Dunkana.
Když záhadný tento muž poznal, že všecky jeho pokusy lhostejností majorovou jsou zmařeny, uchopil svůj dalekohled, který roztažen byv měl čtyři stopy délky, a postaviv se s roztaženýma nohama, stanul nepohnutě jako silniční sloup a nařídil svůj nástroj na čáru, kde nebe s mořem splývalo v jediný obzor. Když se byl asi pět minut tak díval, spustil dalekohled a postaviv jej jedním koncem na palubu, chtěl se o druhý konec jeho opříti jako o hůl; ale v tom jednotlivé články dalekohledu vsunuly se rychle do sebe, a nový cestující, který tím náhle pozbyl opory, zapotácel se a byl by se bezmála úplně překotil u samého hlavního stěžně na palubu.
Každý jiný na majorově místě byl by se aspoň usmál. Major však ani brvou nepohnul. Cizinec se opět vzchopil.
- ↑ Náchylnost k nyctalopii jest zvláštní disposicí oka, která dovoluje viděti předměty v temnotě.
