Stránka:VERNE, Jules - Děti kapitána Granta (Beneš).pdf/35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

stav námořnický. Nevidí také nic jiného, ani u žen. Není-li pravda, Johne?“

„Zajisté, Vaše Milosti,““ odpověděl mladý kapitán, „ale přece mám za to, že pro miss Grantovu bude lépe, zůstane-li na svém místě na dunettě, než aby uvazovala plachtu košovou; ale lichotí mi to nemálo, slyším-li ji takto mluviti.“

„A to tím spíše, když se obdivuje Dunkanu,“ pravil Glenarvan.

„Který toho plnou měrou zasluhuje“ doložil John.

„Věru, pravila lady Helena, „poněvadž jste tak hrdý na svou, jachtu, dodáváte mi chuti, abych si ji prohlédla až do nejdolejších místností a abych viděla, jak naši stateční lodníci jsou ubytováni v mezipalubí.“

„Znamenitě,“ odvětil John, „jsou tam jako doma.“

„A jsou vskutku doma, milá Heleno,“ pravil lord Glenarvan. „Tato jachta jest částí naší staré Kaledonie. Je to oddělený kus hrabství Dumbartonského, který z milosti Boží zde pluje, takže my jsme ani neopustili svou zemi. Dunkan jest zámkem Malcolmským a Oceán jest jezerem Lomondským.“

„Nuže, milý Edvarde, zastávejte úřad hostitele na zámku,“ odvětila lady Helena.

„Budu ihned k vašim službám, madame,“ pravil lord Glenarvan, „ale dříve dovolte, abych promluvil s Olbinettem.“

Steward jachty byl výborným kuchařem, byl Skotem, který zasluhoval býti Francouzem pro svou způsobilost; ostatně zastával svůj úřad s velkou horlivostí a důvtipem. Očekával rozkazy svého velitele.

„Olbinette, uděláme ještě procházku před snídaním,“ pravil Glenarvan, jako kdyby šlo o vycházky do Tarbetu neb k jezeru Katrinskému; „doufám, že, až se vrátíme, bude k snídaní prostřeno.“

Olbinett se vážně uklonil.

„Doprovodíte nás, majore?“ tázala se lady Helena.

„Poroučíte-li,“ odvětil Mac Nabbs.

„Ó,“ pravil lord Glenarvan, „major jest úplně zaměstnán kouřením svého doutníku; nebudeme ho z toho vytrhovati; on je vám miss Mary, zuřivým kuřákem. Kouří pořád i ve spaní.“

Major posunkem přisvědčil k tomu úsudku a hosté lorda Glenarvana sestupovali do mezipalubí.

Mac Nabbs zůstav o samotě mluvil dle svého zvyku sám se sebou, ale aniž si odmlouval, a zahaloval se v dým pořád hustší; nepohnutě pohlížel na brázdu ve vlnách, kterou jachta za sebou zůstavovala. Po několika minutách němého pohlížení na moře obrátil se