Hodinu na to Dunkan projížděl těsně kolem skal Dumbartonských; za dvě hodiny byl již v zálivu Clydském; v šest hodin ráno obeplul mys Cantyrský, opustil pak průplav Severní a plul po širém Oceánu.
VI
Cestující v kabině číslo šest.
Za prvního dne plavby bylo moře dosti rozvlněné a k večeru počal váti silný vítr; Dunkan byl značně otřásán; proto dámy neobjevily se na dunettě, vyvýšeném místě na zádi u kormy; odpočívaly ve svých kabinách a dobře tak učinily.
Ale nazítří se vítr pončkud obrátil; kapitán John dal roztáhnouti velkosu přední plachtu, brigantinu a menší plachtu zadní; Dunkan, lépe se opíraje vlnám, byl méně vydán v šanc kymácení se. Lady Helena a Mary Grantova mohly již za svítání odebrati se na palubu, kdež byl již lord Glenarvan, major a kapitán. Východ slunce byl velikolepý. Denní hvězda, podobající se desce kovu zlaceného způsobem Ruolzovým, vystupovala z Oceánu jako z ohromné koupele voltaické. Dunkan plul zatopen nádhernou září a zdálo se takořka, že plachty jeho jsou napiaty působením paprsků slunečních.
Obyvatelé jachty mlčky pohlíželi na tento čarovný zjev zářícího slunce.
„Jak velkolepé to divadlo!“ pravila konečně lady Helena. „To jest patrně počátek krásného dne. Kéž by vítr se neobrátil a byl plavbě Dunkana přízniv.“
„Nelze si přáti lepšího, milá Heleno,“ odvětil lord Glenarvan, „ostatně nemusíme si stěžovati na počátek své cesty.“
„Bude naše přeprava přes moře trvati dlouho, milý Edvarde?“
„Na to nechť nám odpoví kapitán John“ pravil Glenarvan. „Plujeme dobře? Jste spokojen se svou lodí, Johne?“
„Velmi spokojen, Vaše Milosti,“ odvětil John; „je to podivuhodná stavba, a námořník má mít něco takového pod svýma nohama. Nikdy nebyly loď a stroj v lepší shodě než zde; podívejte se, jak plochá jest brázda za lodí a jak lehce se vznášíme po vlnách. Plujeme poměrně sedmnáct mil za hodinu. Kdyby tato rychlost se udržela, přetneme rovník v desíti dnech a obeplujeme za neúplných pět neděl mys Horn.“
