„Slyšíte, Mary,“ pravila lady Helena, „za neúplných pět neděl.“
„Ano, milostivá paní,“ odvětila mladá dívka, „a moje srdce zabušilo silně při slovech kapitánových.“
„A jak snášíte, miss Mary, tuto plavbu?“ tázal se lord Glenarvan.
„Dosti dobře, mylorde, aniž bych zakoušela příliš mnoho nepříjemností. Ostatně si brzo na moře přivyknu.“
„A náš mladý Robert?“
„Oh! Robert,“ odpověděl John Mangles, „nevězí-li u stroje, visí zajisté jako hruška na některém stěžni. Je vám to hoch, jenž si tropí žerty z mořské nemoci. A podívejte se! Tamhle ho máte!“
Na posunek kapitánův zraky všech obrátily se k přednímu stěžni a každý mohl viděti Roberta, jak byl zavěšen na ráhně plachty košové, skoro sto stop nad palubou. Mary se zachvěla při pohledu tom.
„Buďte klidna, miss.“ pravil k ní John Mangles, „ručím za něj a slibuji vám, že za krátký čas představím jej jako výborného chlapíka kapitánu Grantovi, neboť my slavného kapitána najdeme!“
„Kéž vás Bůh vyslyší, pane Johne,“ odvětila dívka.
„Milé dítě,“ ujal se slova lord Glenarvan, „ve všem tom vidím jakési řízení Boží, které by nás mělo naplniti nadějí. Směr naší cesty jest vytčen, my ho nehledáme, nýbrž jsme vedeni. A pak, podívejte se na všecky ty statné lidi, kteří vstoupili ve službu pro věc tak krásnou. Doufám, že naše podniknutí bude míti nejen úspěch, ale i to, že dosáhneme úspěchu bez velkých překážek. Slíbil jsem lady Heleně cestu zábavnou a musil bych se velice mýliti, kdybych nedostál svému slovu.“
„Edvarde,“ pravila lady Glenarvanová, „„vy jste nejlepší člověk na světě.“
„Nikoliv, ale mám nejlepší mužstvo na nejlepší lodi. Neobdivujete se také našemu Dunkanu, miss Mary?“
„Naopak, mylorde,“ odvětila dívka, „obdivuji se mu skoro jako opravdová znalkyně.“
„Ah, vskutku!“
„Hrávala jsem si již jako dítě na lodích svého otce; byl by mohl ze mne udělati opravdového námořníka, a kdyby toho bylo třeba, nebyla bych v rozpacích, kterak bych svinula plachtu nebo zapletla lano.“
„Aj, miss, co to pravíte?““ zvolal John Mangles.
„Mluvíte-li takto,“ počal lord Glenarvan, „uděláte si z kapitána Johna velkého přítele; neboť on nezná na světě nic vzácnějšího nad
