2
dyspeptické, po třetí zase nemocí, která způsobuje třeba krvácení nosní.
Mysleme si nyní, že se nám presentuje tyfosní nemocný na příklad se steskem na krvácení z nosu. Což je mimochodem řečeno příhoda, již jsem osobně vícekráte zažil, jednou na příklad u člověka, který se chystal k sokolskému cvičení a v dotyčném úboru vyhledával radu v ústavě mnou řízeném. Při takovém stesku bude míti na zřeteli lékař světa méně zkušený především takové nemoci nosní, které jsou nejčastější příčinou epistaxe, ku příkladu oděrku na přepážce nosní. Vyšetří nos, objeví místo, z něhož se krvácení děje, zavede správné místní léčení a — přehlédne tyf střevní. Také takovouto příhodu již jsem zažil.
Takovým způsobem jeden příznak nemoci, která se vyznačuje tak pestrým, tak rozmanitým obrazem, uvede lékaře v omyl pro to, že názor jeho podstatně se liší od názoru nemocného. Každý sobě nyní vyčte kolik podobných omylů jest možno ještě dále při téže nemoci, kolik při nemocech jiných. Kolik dále takových omylů se již přihodilo a osudné následky mělo!
Jest ovšem pravda, že úsudek lékařův o jisté nemoci jedině závislým by měl býti na vyšetřování objektivním, kterému subjektivnosť nemocného nijak není na závadu. Najdeme-li na příklad u nemocného rezavé chrkle, horečku, temný poklep nad jedním lalokem plicním a hlučné trubicové dýchání, může nám nemocný vyprávěti cokoliv, našemu přesvědčení, že běží o zánět plic, to není nikterak na závadu. Avšak kdy by se vždy věci tak měly, jak zde líčeno, aby totiž nemoc vyznačovala se tak zřetelnými objektivními změnami jako pneumonie, a aby lékař mohl vždy přesně nemocného vyšetřiti! De facto tomu tak není vždy. Při poznávání nemoci účastněny jsou — každá ovšem po svém způsobu — tři částky: nemoc, nemocný a lékař, a každý z těchto tří faktorů příležitostně omyl diagnostický zaviní.
Věnoval jsem otázce této zvláštní spisek[1] a nebudu se tedy věcí touto zvláště znova obírati: chci jen stručně naznačiti, že kromě neshody v nazírání nemocného a lékařově, je ještě více příčin omylů diagnostických, zejména nezřetelnosť nemoci, subjektivnosť lékařova, která vede k ukvapenému úsudku, a jiné, zvláště v sociálních poměrech založené okolnosti. Leč neshody mezi názory nemocného a lékařskými počaly mne již na počátku mé dráhy odborné zvláště zajímati a snažil jsem se podrobnějším studiem jejich sobě úkol v životě praktickém usnadniti. Viděl jsem zejména, že jisté stesky nemocných nad jiné jsou časté a to hlavně pro to, že změny stesky takové působící při rozmanitých nemocech
- ↑ O příčinách omylů diagnostických. Sbírka přednášek a rozprav. Série VII. č. 7.
