Tato stránka nebyla zkontrolována
Tvůj vůz necht stojí hotov u dveří mých s Tvými oři, netrpělivě řehtajícími.
Zdvihni můj závoj a pohleď mi hrdě do očí, ó Smrti, má Smrti.
82.
Budeme dnes večer hráti hru smrti, má nevěsta a já.
Noc je černá, mračna na obloze jsou rozmarná a vlny zuří po moři.
Opustili jsme lože snů, otevřeli jsme dveře a vycházíme, má nevěsta a já.
Sedíme na houpačce a vichřice se o nás ze zadu opírá.
Má nevěsta se zachvívá strachem a rozkoší, třese se a tulí ke hrudi mé.
Dlouho jsem ji laskavě ošetřoval.
Připravoval jsem pro ni lože z květin, zavíral dveře, abych chránil její oči před prudkým světlem.
Líbával jsem ji něžně na rty a šeptával jí tiše do ucha až zpola omdlévala únavou.
