Tato stránka nebyla zkontrolována
81.
Proč mi šeptáš tak tichounce do ucha, ó Smrti, má Smrti?
Když květiny se na večer sklánějí a skot se vrací do svých chlévů, ty kradmo přicházíš mi v bok a mluvíš slova, jimž nerozumím.
Musíš-li se takto o mne ucházeti a mne si dobývati uspávacím nápojem jednotvárného šepotu a studených pocelů, ó Smrti, má Smrti?
Nebude míti svatba naše pyšných obřadů?
Neovineš si věncem své šedé stočené kadeře?
Neponese nikdo tvé korouhve před tebou a nezaplane noc rudými světly tvých pochodní, ó Smrti, má Smrti?
Pojď se zněním svých škeblí, pojď v bezesnou noc.
Oděj mne pláštěm nachovým, uchop ruku mou a vezmi mne.
