Tato stránka nebyla zkontrolována
Jednoho dne viděl jsem toho nahého chlapce seděti s nožkama roztaženýma.
Jeho sestra seděla ve vodě a drhla džbánek hrstí hlíny, otáčejíc jej kol do kola.
Na blízku stál beránek s měkkou srstí a pásl se na břehu.
Priblížil se k místu, kde seděl hoch, a najednou hlasitě zabečel, a hoch se ulekl a vykřikl.
Jeho sestra přestala cíditi hrnec a vyběhla na břeh.
Vzala svého bratra do jedné ruky a beránka do druhé a, rozdělujíc své něžnosti mezi ně, spínala poutem lásky potomstvo zvířete i člověka.
78.
Bylo to v máji. Parné poledne zdálo se nekonečně dlouhým. Suchá země v žáru pukala žízní.
Tu jsem zaslechl od řeky volání: „Pojď, můj miláčku!“
