Pronikavá radost té píštalky vznášela se nade vším smíchem a hlukem.
Nekonečný dav lidí přicházel a tlačil se. V neustálém dešti byla cesta blátiva, řeka rozvodněna, pole pod vodou.
Větší než všecky trudy davu byl trud malého hošíka neměl haléře, aby si koupil malovanou hůlku.
Jeho toužebné oči hledící do krámu činily to celé shromáždění lidí tak ubohým.
77.
Dělník a jeho žena z končiny západní pilně kopají, aby nadělali cihel na pec.
Jejich dceruška chodí k přístavišti na řece; tam do nekonečna myje a drhne hrnce a talíře.
Její bratříček s oholenou hlavou a hnědými, nahými, zablácenými údy následuje ji a na vysokém břehu čekává trpělivě na její rozkaz.
Ona se vracívá domů s plným džbánem na hlavě, skvějícím se kovovým hrncem v levici, dítě držíc pravicí, malinká služebnice své matky, vážná tíží domácích starostí.
