Tato stránka nebyla zkontrolována
Zda nemá večer u tvé brány hudby spánku?
Zda hvězdy, tichem okřídlené, nikdy nevycházejí na oblohu nad tvou bezcitnou věž?
Zda květiny ve tvém sadě nikdy neklesají měkkou smrtí v prach?
Musíš mne volati, ty neklidná?
Ať tedy smutné oči lásky marně bdí a pláčí.
Ať lampa hoří v osamělém domě.
Ať člun přívozníkův vezme unavené dělníky do jejich domova.
Opouštím své sny a spěchám za tvým voláním.
66.
Potulný šílenec hledal zlatotvorného kamene; vlasy měl zcuchané, vyrudlé a zaprášené; tělo vyhublé v stín, rty pevně sevřeny jako zamčené dveře jeho srdce, oči planoucí jako lampa světlušky, hledající druha.
