Tato stránka nebyla zkontrolována
Mne však, když jsem přišel, neočekávala rozžatá lampa.
Černé šmouhy po kouři, jež zanechala mnohá zapomenutá lampa večerní, zíraly se stěny jako slepé oči.
Světlušky kmitaly se v křoví u vyschlého rybníka a bambusové větve vrhaly své stíny na stezku travou zarostlou.
Nejsem ničím hostem na konci svého dne.
Dlouhá noc jest přede mnou a jsem unaven.
65.
Jest to opět tvé volání?
Nadešel večer. Únava mne obemyká jako paže prosící milenky.
Voláš mne?
Dal jsem ti celý svůj den, krutá paní, oloupíš mne také o mou noc?
Kdesi je konec všemu a samota tmy jest údělem naším.
Proč proráží ji tvůj hlas a ohromuje mne?
