Tato stránka nebyla zkontrolována
Budeme seděti tiše ve tmě za ševelu listí a znavená luna bude vysílati své bledé paprsky ve tvé okno.
Ó poutníče, jaký to bezesný duch dotkl se tě ze hloubi půlnoci?
64.
Ztrávil jsem den na prahnoucím horkém písku cesty.
Nyní, ve chladu večerním, klepu na dveře krčmy. Jest opuštěná a sesutá.
Ohyzdný strom ašathový vztahuje své hladové chápavé kořeny zejícími skulinami zdí.
Byli dnové, kdy poutníci sem přicházeli umýt znavené nohy.
Prostírali na dvoře své rohože ve mdlém světle časného měsíce a seděli a vypravovali o cizích zemích.
Probouzeli se osvěženi ráno, kdy ptáci je obveselovali a přátelské květiny s okraje cesty kynuly jim hlavami.
