Tato stránka nebyla zkontrolována
Nespoutali jsme nohou tvých svýma prosícíma rukama.
Dveře jsou ti otevřeny. Tvůj kůň stojí osedlán u vrat.
Pokusili-li jsme se cestu ti uzavříti, učinili jsme to jen svými písněmi.
Pokusili-li jsme se zadržeti tě, učinili jsme to jen svýma očima.
Poutníče, nemáme moci, abychom tě zdrželi. Máme jen své slzy.
Jaký to neuhasitelný oheň plane ve tvých očích?
Jaká neklidná horečka koluje krví tvou?
Jaký hlas z dálky tě pobádá?
Jaké to hrozné kouzlo jsi četl mezi hvězdami na nebi, že noc s tajným, zapečetěným poselstvím vešla do tvého srdce, mlčící a podivná?
Nedbáš-li veselých schůzek, třeba-li ti klidu, zemdlené srdce, zhasneme lampy a ztišíme harfy své.
