Tato stránka nebyla zkontrolována
Pozdvihla veliké oči své ku tváři mé a němě se tázala : „Vede se ti dobře, příteli?“
Chtěl jsem odpověděti, ale naše řeč byla ztracena a zapomenuta.
Přemítal jsem a přemítal; naše jména mi nepřicházela na mysl.
Slzy zářily jí v očích. Pozdvihla ke mně pravici. Vzal jsem ji a stál mlčky.
Naše lampa zakmitala ve vánku večerním a zhasla.
63.
Poutníče, musíš odejíti?
Noc je tichá a temnota mdlobou klesá na les.
Lampy na našem balkoně jsou jasné, květiny všecky čerstvé a mladé oči ještě bdělé.
Přišel již čas tvého odchodu?
Poutníče, musíš odejíti?
