Tato stránka nebyla zkontrolována
Moře dává své perly, doly své zlato, letní sady své květy, aby tě oděly, ozdobily, učinily vzácnější.
Touha srdcí mužských rozestřela svoji nádheru po tvém mládí.
Jsi půl žena a půl sen.
60.
Prostřed ruchu a hluku života stojíš, ó Kráso, z kamene vytesána, něma a ticha, sama a opodál.
Velký Čas sedí okouzlen láskou u tvých nohou a šeptá:
„Promluv na mne, promluv, lásko má; promluv, nevěsto má!“
Ale tvá řeč je uzamčena v kameni, ó Nehybná Kráso!
61.
Buď pokojno, srdce mé, nechať čas odchodu je krásný.
