Tato stránka nebyla zkontrolována
Jiné ženy jsou vždycky tytéž.
Žádná nenahlédla do své nejvnitřnější bytosti, a ony samy neznají svého tajemství.
Lehko se usmívají a pláčí, žvatlají a pracují. Denně chodí do chrámu, rozžehají své lampy a přinášejí vodu z řeky.
Doufala jsem, že moje láska bude ušetřena chvějícího se studu těch, kdo nemají přístřeší, ale ty odvracíš svoji tvář.
Ano, tvoje cesta leží před tebou jasna, ale mně jsi znemožnil návrat a zanechal jsi mne do naha vysvlečenou před světem, jehož oči bez víček hledí dnem i nocí.
57.
Já utrhl, ó světe, tvůj květ!
Přitiskl jsem jej k srdci svému a trn mne ranil.
Když den dokonával a šeřilo se, viděl jsem, že květ zvadl, ale bolest zůstala.
