Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/62

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

V té spoušti, v té holé nahotě ducha buďme jedno v kráse.

Žel, marná touha! Kde se nadíti takového splynutí kromě v tobě, Bože můj?


51.

Dopěj tedy píseň poslední a rozlučme se.

Zapomeň na tu noc, až noci již nebude.

Koho to chci sevříti do náručí? Snů nelze chytiti.

Mé dychtivé paže tisknou prázdno k srdci mému a ono drtí moji hruď.


52.

Proč zhasla lampa?

Zastínil jsem ji pláštěm svým, abych ji chránil před větrem, a proto lampa zhasla.