Tato stránka nebyla zkontrolována
49.
Držím její ruce a tisknu ji ke své hrudi.
Chci naplniti své náručí její spanilostí, uloupiti celováním její úsměv, vypíti její temné pohledy svýma očima.
Než ach, kde jsou? Kdo může sejmouti blankyt s nebe?
Chci uchopiti krásu; uniká mi, zanechávajíc jen tělo v rukách mých.
Vracím se zklamán a unaven.
Jak se může tělo dotknouti květu, jehož se může dotknouti jen duch?
50.
Má milá, srdce mé touží den a noc po setkání s tebou, po setkání, jež jest jako všechvátící smrt.
Smeť mne jako bouře; vezmi si vše, co mám; otevři můj spánek a vypleň mé sny. Olup mne o můj svět.
