Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/57

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

a řekli — Bratři, rušíte nás. Je-li vám třeba té hlučné hry, jděte a lomozte si zbraněmi jinde. Neboť jen na několik prchavých hodin stali jsme se nesmrtelnými.

Kdyby přišli přátelé a kupili se kolem nás, pokorně bychom se jim poklonili a řekli bychom — To neobyčejné štěstí působí nám rozpaky. Je sotva dosti místa na nekonečném nebi, kde bydlíme. Neboť jarní květy přicházejí v davech a čilá křídla včel narážejí na sebe. Naše malé nebe, kde bydlíme jen my dva nesmrtelní, je až nemožně těsné.


45.

Hostům, kteří odcházejí, přej šťastné cesty a setři všechny stopy jejich kročejů.

Na prsa přiviň s úsměvem, co je snadné a prosté a blízké.

Dnes je slavnost vidin, jež nevědí, když umírají.

Tvůj smích buď jen bezvýznamným veselím, jako zákmity světla na vlnách.