Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/56

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Jest mým pevným rozhodnutím, že nenaleznu-li stinného přístřeší a druha pro své pokání, nestanu se asketou.


Nikoli, přátelé, nikdy neopustím svého krbu a domova a neuchýlím se v samotu lesní, nebude-li zníti veselý smích v jejích ozvučných stínech a nebude-li vláti ve větru lem šafránového pláště; nebude-li její ticho prohloubeno tichými šepoty.

Nikdy nebudu asketou.


44.

Ctihodný pane, odpusťte této dvojici hříšníků. Jarní větry dují dnes divokými víry, unášejíce prach a mrtvé listí a s nimi jsou všecky vaše nauky ty tam.

Neříkejte, otče, že život je marnost.

Neboť my jsme pro tentokrát učinili příměří se smrtí a jen na několik vonných hodin stali jsme se nesmrtelnými.


I kdyby přišlo vojsko královské a prudce na nás udeřilo, vážně bychom potřásli hlavami