Tato stránka nebyla zkontrolována
Nezabloudíme ze všech těch slov do věčného mlčení; nevztahujeme rukou svých do prázdna po věcech, na něž není naděje.
Dosti na tom, co dáváme a bereme.
Nerozdrtili jsme radosti do krajnosti, abychom z ní vytlačili víno bolesti.
Ta láska mezi tebou a mnou je prostá jako píseň.
17.
Žlutý pták zpívá na jejich stromě, až srdce mé tančí veselím.
Oba žijeme v téže vesnici a to je nám ustavičnou radostí.
Její dva beránci chodí se pásti do stínu našich stromů zahradních.
Zatoulají-li se do našeho ječného pole, beru je do náručí.
Jméno naší vsi je Khandžaná, a Andžaná zvou naši řeku.
Mé jméno je známo celé vsi a její jméno je Randžaná.
