utužiti co nejvíce svazky, které víží náš duševní život k tomuto bratrskému kmeni, nám tak blízkému svými osudy a dějinami.
Výsledky těchto studií, zkušeností a styků, které si Jelínek ve světě slovanském získal s mnohými osobnostmi vynikajícími, nejlépe nám ukazují jeho práce literární. Jsou různého směru, ale všechny mají společný úkol: seznámiti čtenářstvo se světem slovanským. K tomuto cíli směřuje spisovatel v úvahách a zprávách, které celým svým obsahem sem se hlásí, ale nezapomíná toho cíle ani tam, kde kreslí v poutavém rámci dějovém půvabné obrázky povídkové. A právě v tomto oboru vytvořil Jelínek řadu prací zcela samostatných a původních, které z něho učinily v našem písemnictvu zjev naprosto svérázný, literární typ, který se nevytvořil dle nijakého vzoru, ale jehož silná individualita zjednala mu již i následovníky. Z jeho črt dýše tolik opravdové poesie, tolik vroucího citu a nelíčeného obdivu pro kraj a lid, s kterým čtenáře seznamuje, že čtoucí bezděky podléhá kouzlu nadšených jeho slov a následuje spisovatele v upřímné lásce k líčeným předmětům. Citová stránka vystupuje u Jelínka vůbec v popředí, ale neupadá nikde v sentimentálnosť nebo v titěrnou změkčilosť.
K tomuto druhu Jelínkových prací čítáme Črty kozácké (roku 1885), Črty litevské (r. 1886) a Ukrajinské dumy (r. 1888), kteréž vesměs vzbudily tím živější pozornosť a způsobily dojem tím hlubší, čím mohutněji byl dojat spisovatel samým dějištěm těchto svých kreseb. Dále řadí se sem Črty Varšavské (1890), Jasem i stínem, slovanské črty z různých stran (r. 1891), pak Slovanské návštěvy, paměti a vzpomínky (1889), Polské paní a dívky, nezabudky z knih, cest a ze života (1884), Dámy starších salonů polských (1888), a Slovanské črty ze života společenského, literárního i uměleckého (r. 1889). Poslední čtyři knihy, jak již nápisy jejich ukazují, mají více ráz úvahový a vzpomínkový. Vytčené sbírky těšily se i za hranicemi ohlasu tak zvučnému, že bylo z nich hojně překládáno do polštiny, chorvátštiny, ruštiny, slovenštiny (skoro veškery jeho črty) a frančiny. K výčtu českých prací autorových patří také veselohra Korouhevník (1890), učebné vydání Fredrovy veselohry Pan Geldhab a posléze čtvrté vydání Špachtovy polské mluvnice (r. 1882), ku kteréž přidal novou polskou čítanku se slovníčkem. Vedle toho jest značná řada jeho prací, povídek, úvah kulturně historických, literárních a společenských roztroušena po všech na-
