chom na straně západní ne opisthodomos, nýbrž cellu Poseidona Erechthea. Ale v té věci má Dörpfeld pravdu; svatyni Poseidonovu nelze odloučiti od jeho znamení, místnost G nemohla mu tedy býti zasvěcena. Ale tím jsme vedeni k otázce, zdali vůbec měl nový chrám, Erechtheion, býti náhradou za t. zv. starý chrám Athenin (Hekatompedon). A o tom lze vážně pochybovati. Jak dokázal Adolf Michaelis,[1] jest Erechtheův chrám, o kterém se zmiňuje Herodotos (na m. uv.), týž, o němž se mluví v Homerově Odyssei (VII. 80 n.) a v katalogu Iliady (II. 547 nn.) jako o chrámu Athenině. Stával tedy na akropoli, a sice při oněch znameních, která označovala zápas Poseidonův a Athenin, již v nejstarších dobách dvojitý chrám, zasvěcený kultu obou božstev. Jedině náhradou tohoto staršího Erechtheia mohlo býti Erechtheion nové, V l. 421–407 zbudované. Tímto poznáním, že Erechtheion nemá co činiti s Hekatompedem, stává se nám rázem úplně zbytečnou místnost G, jejíž spojení s níže položenými částmi F C B činí ostatně Dörpfeldovi samému nemalé obtíže.[2]
4. Ale nejenom místnost G, nýbrž i níže položená místnost F, byla by úplně zbytečná. Sotva který architekt athenský byl by připadl na myšlenku, uzavříti posvátnou olivu Atheninu dovnitř chrámu samého, třebas by jí tam vykázal nekrytý dvůr. Nikoliv! Tento symbol přízně Atheniny byl zajisté na místě volném, nejvýše jen nízkou zdí ohrazeném, aby jej viděl každý, kdožkoliv by sem zavítal. Že druhý, Poseidonovi zasvěcený dvůr (B) a chodba mezi oběma dvory (C) obtíže jen stupňují, nechci ani zvlášť zde uváděti.
O plánu Erechtheia musíme proto souditi jinak. Již z toho, že máme před sebou prostylos, jest patrno, že tu šlo o chrám malý, o náhradu ne za rozsáhlé Hekatompedon, nýbrž za malou svatyni starší. Kdyby byl měl architekt vypracovati návrh velkého chrámu, byl by jej rozšířil ne na západní stranu, kdež posvátná oliva byla nepřekročitelnou mezí, přes kterou se přejíti nesmělo, nýbrž na stranu východní, kde nebylo pražádného omezení. Z toho jde, že