Přeskočit na obsah

Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/58

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
46
FRANT. GROH:


v zachovaném chrámě nemáme zatímní, poloviční řešení velké stavby, nýbrž úplné provedení plánu původního. Poněvadž při výkopech, podniknutých na akropoli v letech 1885–1889 nebyly objeveny pražádné základy staršího chrámu, jest pravdě nejpodobnější, že nový chrám rozkládal se v týchž místech jako starý.

Zvláštní tvar Erechtheia, pro nějž nemáme analogie z jiných chrámů řeckých, způsoben byl požadavky, jež architektu byly uloženy. Jednak se totiž chtělo, aby se chrám nevzdaloval od posvátných známek Poseidona Erechthea, jednak se žádalo, aby chrám ležel v téže rovině, jako leželo Hekatompedon a nedávno zbudovaný Parthenon. Tyto požadavky, náboženský i umělecky nutné, způsobily, že východní cella (A), bohyni Atheně určená, musila ležeti výše než cella západní (B), věnovaná kultu Poseidona Erechthea. Rozdíl půdy obnáší totiž, jak již řečeno, asi tři metry. Poněvadž pak se na straně západní přimykal již k starému chrámu posvátný okres Pandrosin s posvátnou olivou, nemohl tam býti položen vchod do celly Erechtheovy; zbývala tedy jen strana severní a jižní.[1] Zřízením obou předsíní, z nichž jedna ležela v rovině posvátných znamení, druhá o tři metry výše v rovině Hekatompeda a Parthenonu, zakryla se tato nerovnost půdy, která by jinak, kdyby totiž vchod byl se strany západní, byla ihned patrna.

A což námitky architektonické, týkající se zvláštní úpravy západní strany chrámové, pranic neplatí? Na tuto námitku lze odpověděti hned předem, že zajisté ne tolik, kolik jim Dörpfeld přičítá. Architekt učinil severní předsíň větší než jižní, jsa k tomu veden nejen snahou po rozmanitosti, nýbrž hlavně proto, že chtěl do ní pojmouti jak pohled na znamení trojzubce (K), tak vchod k posvátnému okresu Pandrosinu. Tím se vykládá zcela přirozeně, proč tato předsíň přesahuje vlastní chrám. Zvláštní útvar rohového pilíře jest zcela pochopitelný, uznáme-li, že se mělo Erechtheion připojovati k šikmě položenému Pandroseiu. Podobně nepůsobí zakončení zdi chrámové u H ani nejmenších obtíží, připustíme-li, že tu architekt bral ohled na Kekropion. A jak měl archi-

  1. Malá dvířka, která jdou z místnosti C do Pandroseia, byla asi určena jen pro kněze, jak dobře poznamenává Judeich na uv. m., str. 248.