Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/18

Tato stránka nebyla zkontrolována

6

FRANTIŠEK ČÁDA:

že pocházel z bruttijského Rhegia.^[1] Z této starobylé a tehdá velmi kvetoucí osady řecké Hippon přišel asi za doby Perikleovy do Athen a tu, ať zaslouženě, ať neprávem, záhy stal se osobností velmi známou^[2] a jako celá řada současných filosofů neušel nařčení z atheismu.^[3] O dalších jeho osudech životních není nám ničeho známo.

Jaké spisy Hippon napsal, nám rovněž naprosto jest neznámo. Bylo jich zajisté více^[4] a byly možná mezi nimi i veršované práce.^[5]

↑ Se sdělením Clementovým (Protrept. 24, p. 20 = DV., 233, zl. 8), jenž jako rodiště Hipponovo udává Melos, netřeba se zdržovati. Ve slovích jeho „ὅτῳ τρόπῳ Εὐήμερον τὸν Ἀκραγαντῖνον καὶ Νικάνορα τόν Κύπριον καὶ Διαγόραν καὶ Ἵππωνα τόν Μήλιον“ jest zřejmě převrácen pořádek: „Ἵππωνα καὶ Διαγόραν τὸν Μήλιον“, jak patrno z Arnobia IV., 29.
↑ Jest to zásluha Theod. Bergka, že můžeme toto datování jednak věku, jednak pobytu Hipponova v Athenách konstatovati. Bergk na uv. svrchu m. povšiml si zprávy scholiastovy k Aristofanovým Oblakům v. 94 nn. (kdež mluví se o filosofech, kteří prý učí, že nebe není než ohniště a lidé na něm jsou uhlíčky) znějící: „ταῦτα δὲ πρότερος Κρατῖνος ἐν Πανόπταις δράματι περὶ Ἵππωνος τοῦ φιλοσόφου κωμῳδῶν αὐτὸν λέγει“ a správně vysoudil, že komik Kratinos (žil 520—423) snažil se sesměšniti ve svých „Vševidech“ také Hipponovo učení filosofické, a učiniti-li tak mohl, že patrně Hippon nejen pravděpodobně v Athenách delší dobu se zdržoval, ale i pověsti značnější nabyl, takže mohl si jej auktor komoedií vybrati za terč svých posměšků před athenským publikem. Rozumí se, že Kratinos volil za podnět svých útoků (jako to ráda stará komoedie attická vůbec činí) „atheismus“ Hipponův, což ostatně potvrzuje zpráva i jiného scholiasty (ke Clement. Protrept. IV., pag 103, vydání Klotzova): „τοῦ δὲέ Ἵππωνος καὶ αὐτοῦ ὡς ἀσεβοῦς γενομένου μέμνηται ὁ Κρατίνος“.
↑ V útoku komoedie Kratinovy zajisté hledati sluší pramen nařčení Hippona „z atheismu“, o němž se zmiňuje tolik zpráv starověkých (kromě již uv. scholiasty Clem.), které konec konců jdou, jak mám za to, na svědectví Theofrastovo; neboť poprve ji máme doloženu v místě, ze zprávy tohoto aristotelika pocházejícím, totiž u Simplikia (de anima 32, 17; in Phys. 23, 22 = DD., 475, 1 = DV., 232, fg. 4). Další doklady jsou: Alexander in Metaph. 27, 1 (DV., 235, ř. 29), Pseudo Alex. in Met. 462, 29 (DV., 233, ř. 15), Philopon. de anima 88, 23 (DV., 233, ř. 13), Ailian V. H. II., 31, Athenaios XII., 610 B. (DV., 236, ř. 3). Clem. Protrept. 24, p. 20 (DV., 233, ř. 12), Joann. Diac. Alleg. in Hes. Theog. 116 (DV., 233, ř. 4). Plut. comm. not. 31, 4. Arnob. IV, 29. Eustathios in Il. XXI., 79, Odyss. III., 381.
↑ K tomu ukazuje fgt. nedávno (r. 1892) z „Excerpta Menonia anonymi Londinensis“, získaný a Dielsem oceněný (na. uv. m.). Jestliže právem tu se doplňuje Ἵππ na Ἵππων, dovídáme se kromě jiných věcí, že „ἐν ἅλλῳ βυβλίῳ“ (DV., 233, ř. 43) Hippon cosi napsal, a. tudíž by byl více spisů sepsal.
↑ To vysoudil Th. Bergk (uv. m. str. 180) z Athen. XIII., 610 B.: Πάντων αὐτὸν (t. Myrtila.) ἐπὶ τῇ μνήμῃ θαυμασάντων ὁ Κύνουλκος ἕφη· „πουλυμαθημοσύνης τῆς οὐ κενεώτερον οὐδέν“ Ἵππωη ἔφη ὁ ἄθεος. Jak patrno, verš uvedený není Hipponúv (nýbrž, jak odjinud víme, Timonúv, fg. 20, 2), ale vypadnuvší tu výrok Hipponův byl patrně také verš a tedy není nemožno Hippona pravděpodobně také za auktora nějakého veršovaného po-

[1] Se sdělením Clementovým (Protrept. 24, p. 20 = DV., 233, zl. 8), jenž jako rodiště Hipponovo udává Melos, netřeba se zdržovati. Ve slovích jeho „ὅτῳ τρόπῳ Εὐήμερον τὸν Ἀκραγαντῖνον καὶ Νικάνορα τόν Κύπριον καὶ Διαγόραν καὶ Ἵππωνα τόν Μήλιον“ jest zřejmě převrácen pořádek: „Ἵππωνα καὶ Διαγόραν τὸν Μήλιον“, jak patrno z Arnobia IV., 29.

[2] Jest to zásluha Theod. Bergka, že můžeme toto datování jednak věku, jednak pobytu Hipponova v Athenách konstatovati. Bergk na uv. svrchu m. povšiml si zprávy scholiastovy k Aristofanovým Oblakům v. 94 nn. (kdež mluví se o filosofech, kteří prý učí, že nebe není než ohniště a lidé na něm jsou uhlíčky) znějící: „ταῦτα δὲ πρότερος Κρατῖνος ἐν Πανόπταις δράματι περὶ Ἵππωνος τοῦ φιλοσόφου κωμῳδῶν αὐτὸν λέγει“ a správně vysoudil, že komik Kratinos (žil 520—423) snažil se sesměšniti ve svých „Vševidech“ také Hipponovo učení filosofické, a učiniti-li tak mohl, že patrně Hippon nejen pravděpodobně v Athenách delší dobu se zdržoval, ale i pověsti značnější nabyl, takže mohl si jej auktor komoedií vybrati za terč svých posměšků před athenským publikem. Rozumí se, že Kratinos volil za podnět svých útoků (jako to ráda stará komoedie attická vůbec činí) „atheismus“ Hipponův, což ostatně potvrzuje zpráva i jiného scholiasty (ke Clement. Protrept. IV., pag 103, vydání Klotzova): „τοῦ δὲέ Ἵππωνος καὶ αὐτοῦ ὡς ἀσεβοῦς γενομένου μέμνηται ὁ Κρατίνος“.

[3] V útoku komoedie Kratinovy zajisté hledati sluší pramen nařčení Hippona „z atheismu“, o němž se zmiňuje tolik zpráv starověkých (kromě již uv. scholiasty Clem.), které konec konců jdou, jak mám za to, na svědectví Theofrastovo; neboť poprve ji máme doloženu v místě, ze zprávy tohoto aristotelika pocházejícím, totiž u Simplikia (de anima 32, 17; in Phys. 23, 22 = DD., 475, 1 = DV., 232, fg. 4). Další doklady jsou: Alexander in Metaph. 27, 1 (DV., 235, ř. 29), Pseudo Alex. in Met. 462, 29 (DV., 233, ř. 15), Philopon. de anima 88, 23 (DV., 233, ř. 13), Ailian V. H. II., 31, Athenaios XII., 610 B. (DV., 236, ř. 3). Clem. Protrept. 24, p. 20 (DV., 233, ř. 12), Joann. Diac. Alleg. in Hes. Theog. 116 (DV., 233, ř. 4). Plut. comm. not. 31, 4. Arnob. IV, 29. Eustathios in Il. XXI., 79, Odyss. III., 381.

[4] K tomu ukazuje fgt. nedávno (r. 1892) z „Excerpta Menonia anonymi Londinensis“, získaný a Dielsem oceněný (na. uv. m.). Jestliže právem tu se doplňuje Ἵππ na Ἵππων, dovídáme se kromě jiných věcí, že „ἐν ἅλλῳ βυβλίῳ“ (DV., 233, ř. 43) Hippon cosi napsal, a. tudíž by byl více spisů sepsal.

[str6-5] To vysoudil Th. Bergk (uv. m. str. 180) z Athen. XIII., 610 B.: Πάντων αὐτὸν (t. Myrtila.) ἐπὶ τῇ μνήμῃ θαυμασάντων ὁ Κύνουλκος ἕφη· „πουλυμαθημοσύνης τῆς οὐ κενεώτερον οὐδέν“ Ἵππωη ἔφη ὁ ἄθεος. Jak patrno, verš uvedený není Hipponúv (nýbrž, jak odjinud víme, Timonúv, fg. 20, 2), ale vypadnuvší tu výrok Hipponův byl patrně také verš a tedy není nemožno Hippona pravděpodobně také za auktora nějakého veršovaného po-

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]