Bakhuizen[1] vyslovil doměnku, na první pohled se doporučující, že spis περὶ ἀρχῶν, jenž Thaletovi, jak z nejistoty slov sama zpravodaje o něm[2] jde na jevo, neprávem byl přičítán, pocházel od Hippona a pro věcnou příbuznost učení obou filosofů mylně přičten byl prvnímu filosofu řeckému (jenž spisu však filosofického vůbec nepsal). Ale nehledíc k tomu, že nemáme pro autorství Hipponovo nejmenší positivní opory, souhlasím s Zellerem,[3] že již výrazy ἀρχαὶ a στοιχεῖον v citátu z onoho pseudothaletovského spisu se vyskytující činí příliš pochybným, že by onen spis od Hippona byl býval sepsán.
Možná dost, že Hipponovo vlastní povolání anebo lépe studium, z něhož při filosofování vycházel, byla medicina; nemáme nijakých bližších o tom zpráv. Avšak tolik bezpečně poznáváme i z několika oněch drobtů, jež se nám zachovaly z jeho nauky a výkladů, že biologickými otázkami se obíral, nejen o vývoji kosmu, jako staří „fysikové“ ionští, nýbrž i o vývoji organismů a speciálně člověka Hippon hojně přemýšlel a některé originální – třebas nad nízký stupeň tehdejších vědomostí lékařských a biologických se nepovznášející — domněnky proslovil.
Tak zajisté není nezajímavo dověděti se, že již Hippona poutala základní otázka vývojeslovná, který faktor jest pro vývin jedince důležitější, zdali individualita jeho či prostředí. Hippon (aspoň u rostlin) přičítal daleko větší význam vlivům prostředí než přirozené povaze semene. Zaznamenal nám toto jeho mínění svědek nad jiné spolehlivý, Theofrastos, a arci neopomenul Hipponovi odporovati.[4] Hippon učil prý, že divokost (τὸ ἄγριον) a planost (ἄκαρπον) rostlin i opak jich závisí jedině na pěstování (θεραπεία) a na půdě i vzduchu, v němž vyrůstají (παρὰ το]θς τόπους καὶ τὸν ἀέρα τὸν περιέχοντα); pěstují-li se a nalézají-li se v příznivé půdě i vzduchu vhodném, stávají se štěpnými, nepěstují-li, stávají se planými. Nevíme, v jaké souvislosti tento výklad Hippon učinil, ba ani zdali pojímal učení to v plné obecnosti o organismech vůbec.
- ↑ Na uv. m. str. 55.
- ↑ Galtenos in Hipp. de hum. I., 1 (= DV., 14, fg. 2).
- ↑ Philos. d. Griechen I., 1 (5. vyd. str. 255, pozn. 2.
- ↑ Theofr. histor. plant. I., 3, 5; III., 2, 2 ( = DV., 234, zl. 19).
jednání pokládati. Bergkova domněnka, že by Hippon vůbec byl psal ve verších, asi jako Empedokles, byla později (Poëtae lyr. graeci II., str. 359, 4. vyd.) od něho sama odvolána.
