Přeskočit na obsah

Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/19

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
7
FILOSOF HIPPON.


Bakhuizen[1] vyslovil doměnku, na první pohled se doporučující, že spis περὶ ἀρχῶν, jenž Thaletovi, jak z nejistoty slov sama zpravodaje o něm[2] jde na jevo, neprávem byl přičítán, pocházel od Hippona a pro věcnou příbuznost učení obou filosofů mylně přičten byl prvnímu filosofu řeckému (jenž spisu však filosofického vůbec nepsal). Ale nehledíc k tomu, že nemáme pro autorství Hipponovo nejmenší positivní opory, souhlasím s Zellerem,[3] že již výrazy ἀρχαὶ a στοιχεῖον v citátu z onoho pseudothaletovského spisu se vyskytující činí příliš pochybným, že by onen spis od Hippona byl býval sepsán.

Možná dost, že Hipponovo vlastní povolání anebo lépe studium, z něhož při filosofování vycházel, byla medicina; nemáme nijakých bližších o tom zpráv. Avšak tolik bezpečně poznáváme i z několika oněch drobtů, jež se nám zachovaly z jeho nauky a výkladů, že biologickými otázkami se obíral, nejen o vývoji kosmu, jako staří „fysikové“ ionští, nýbrž i o vývoji organismů a speciálně člověka Hippon hojně přemýšlel a některé originální – třebas nad nízký stupeň tehdejších vědomostí lékařských a biologických se nepovznášející — domněnky proslovil.

Tak zajisté není nezajímavo dověděti se, že již Hippona poutala základní otázka vývojeslovná, který faktor jest pro vývin jedince důležitější, zdali individualita jeho či prostředí. Hippon (aspoň u rostlin) přičítal daleko větší význam vlivům prostředí než přirozené povaze semene. Zaznamenal nám toto jeho mínění svědek nad jiné spolehlivý, Theofrastos, a arci neopomenul Hipponovi odporovati.[4] Hippon učil prý, že divokost (τὸ ἄγριον) a planost (ἄκαρπον) rostlin i opak jich závisí jedině na pěstování (θεραπεία) a na půdě i vzduchu, v němž vyrůstají (παρὰ το]θς τόπους καὶ τὸν ἀέρα τὸν περιέχοντα); pěstují-li se a nalézají-li se v příznivé půdě i vzduchu vhodném, stávají se štěpnými, nepěstují-li, stávají se planými. Nevíme, v jaké souvislosti tento výklad Hippon učinil, ba ani zdali pojímal učení to v plné obecnosti o organismech vůbec.


    jednání pokládati. Bergkova domněnka, že by Hippon vůbec byl psal ve verších, asi jako Empedokles, byla později (Poëtae lyr. graeci II., str. 359, 4. vyd.) od něho sama odvolána.

  1. Na uv. m. str. 55.
  2. Galtenos in Hipp. de hum. I., 1 (= DV., 14, fg. 2).
  3. Philos. d. Griechen I., 1 (5. vyd. str. 255, pozn. 2.
  4. Theofr. histor. plant. I., 3, 5; III., 2, 2 ( = DV., 234, zl. 19).