Mezery a to veliké zejí na nás, jakmile se pokusíme pověděti, co víme o životě filosofa tohoto. Starověkým doxografům na př. ani forma jmena Hipponova nebyla dosti běžná; jinak bychom si nevyložili, že užívají i „plnější“ formy Hipponax,[1] ač nelze, hledíme-li k zpravodajům nejspolehlivějším, Aristotelovi a Theofrastovi, anebo hledíme-li i jen k největší části zpráv starověkých, pochybovati, že zněla Ἵπпων. I nebylo by bývalo při podružnosti doxografického pramene třeba ani o tomto kolísání ve jméně se zmíniti, kdyby ona neurčitost nedávala nám vysvětlení, že mohli si staří auktorové másti Hippona s pythagorovcem (arci i živly herakleitovské filosofie přijavším) Hippasem. Neboť tímto spletením vysvětlíme si nejen „falešný“ zlomek u Claudiana Mamert.,[2] jenž patrně týká se Hippasa, ale pochopíme proč za rodiště Hipponovo označuje se Metapontum, z něhož onen pythagorovec pocházel,[3] anebo vlast Pythagorova, Samos,[4] anebo pythagorskou školou proslulý Kroton.[5] Jakkoli nemáme bezpečnějších zpráv, které by vyvracely onyno údaje o městě, z něhož pocházel Hippon, přece již souvislost oněch míst s pythagorským působením činí zprávy ty (pro splétání Hippona s Hippasem) méně věrohodnými, než zprávy Sexta Emp. a Hippolyta,[6] jež podle všeho redukovati jest i tuto, jako jinde, na podání Theofrastovo a tím i z positivného důvodu je klásti výš, než ostatní záznamy starověké. Když však takto eliminujeme méně spolehlivá udání o rodišti Hipponově, dovídáme se,
- ↑ Aëtios, Plac. V., 7, 3 (DD., 419 = DV., 234. ř. 11) a V., 7, 7 (DD, 420 = DV., 234, ř. 15).
- ↑ De anima II., 7 (p. 121): „Hippon Metapontinus ex eadem schola Pythagorae … sic pronuntiat: „longe aliud anima, aliud corpus est, quae corpore et torpente viget et caeco videt et mortuovivit.“ (Diels uvádí tento fragment dvakráte, na DV., 35 a 236, aniž by připojil revokaci!)
- ↑ Claudian na. uv. m., Censotin. 5. 2; 7, 2.
- ↑ Aristoxenos u Censorina 5, 2: Hipponi vero Metapontino sive ut Aristoxenus auctor est Samio. (Aristoxenův tento zlomek vřazen ve sbírce Müllerově Fragm. histor. graec. II., str. 282 jako fgt. 38.) Iamblichos vita Pythag., p. 267 vyčítá v seznamu pythagorovců: Σάμιοι Μέλισσος … Ἔλωρις, Ἵπпων.
- ↑ Menon Anon. Londin. 11, 22 (= DV., 233, 37) Ἵπпων δὲ ὁ Κροτωνιάτης οἴεται…
- ↑ Sextus, Pyrrh. Hypot. III., 14 (= DV., 232, ř. 23 a 44.) Ἵπпων δὲ ὁ Ῥηγίνος a Hippol. Refut. I., 16 (= DD. 566 = DV., 232, ř. 32): Ἵπпων δὲ ὁ Ῥηγίνος.
Ritter-Prellerově (7. vyd., I., str. 180), Fairbanksově; dnes nejlépe a úplně v díle Dielsově: „Die Fragmente der Vorsokratiker“ (Berlín 1903), str. 232-236. Podle stránek této sbírky citováno dále značkou „DV“; značka „DD“ odnáší se k vydání téhož badatele „Doxographi graeci“ (Berl. 1879).
